1. 9. 2017

A je to tu zas!



Moji čtenáři zajisté ví, že jsem velmi nerozhodný člověk. Nedokáži být delší dobu na jednom místě, a tak se neustále stěhuji sem a tam s pocitem, že někde jinde to bude lepší. Často se však stává pravý opak.

Můj předchozí blog jsem zrušil s vědomím, že služba Tumblr už pro mě není vhodným místem, kde chci trvale zůstat. Občas je mi líto, že jsem tak jednoduše klikl na tlačítko "delete" a celý kousek mého života od 18. narozenin byl náhle pryč. Čeká mě však nové období života a já opravdu doufám, že tento blog jej bude mapovat a já se jednoho dne nerozhodnu celé toto dobrodružství životem smazat.

1. Září bývá doba, kdy se žáci a studenti vrací zpět do svých škol, aby se násilnou formou vzdělávali. Já nejsem výjimkou. Čeká mě důležitá cesta života, kdy se rozhodne, že jsem připraven na skutečný život či nikoliv. Čeká mě osudová zkouška, kterou když projdu, začne nová etapa mého života. Budu kráčet cestou, která mě zavede před maturitní komisi a já jim prokážou své (ne)vědomosti a (ne)schopnosti stát plnohodnotným člověkem připraveným vstoupit do života dospělých lidí.

Vážení dámy a pánové,
tímto dnem, 1. září 2017, bych Vás chtěl přivítat na svém novém blogu, který bude pojednávat o cestě mým životem. O cestě, po které se vydám, abych dosáhl maturity a po cestě, kdy odhodím svou světlou stránku a stane se ze mě jiný člověk.

Doufám, že se vám mé články budou líbit a budete se na tento blog vždy s radostí a úsměvem vracet.

A kdo vlastně jsem?

V internetovém světě se přezdívám jako Markii Reed, ve skutečném světě se jmenuji Marek. Je mi 19 let a píši už několik let. Ne vždycky se mi zadařilo dosáhnout nějakého úspěchu, byť sebemenšího. Jsem introvertní snílek, který věří v lepší zítřky, a který si prošel trnitou cestou dětstvím. To mě poznamenalo a uvnitř mého těla se vede bitva mezi dobrem a zlem. Snažím se pomáhat lidem, kteří to potřebuji. Svou zlobu se snažím zmírnit tím, že píši. Ve svém životě chystám radikální změnu. Snad mi nadcházející události a tento blog pomůže tuto změnu uskutečnit.
Markii Reed

6 komentářů:

  1. Taky jsem mnohokrát měnila místo. Nakonec mi nevyhovoval ani blogspot. Jako jistota mi přijde koupit vlastní doménu a hosting a nahrát si tam wordpress (nebo jiný redakční systém, ale co si budem - wordpress má asi nejvíc kvalitních šablon). Když ti přestane šablona vyhovovat, můžeš ji přeinstalovat. Nebo si naprogramovat vlastní.

    Není to zadarmo, takže chápu, že do toho většina lidí nechce investovat, ale pokud ti to blogování vydrží, nejspíš k tomu stejně dojdeš sám :)

    A co se týče starých článků - delete už nedělám, naházím články do konceptů, kdybych si to někdy rozmyslela nebo si je chtěla jen pro sebe přečíst.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji za komentář. O vlastní doméně jsem již několikrát přemýšlel. Došel jsem však k závěru, že si vlastní doménu pořídím v případě, že tento blog vydrží alespoň dva roky. Dříve ne.

      Co se týče starých článků, je mi stále líto, že jsem některé články nenavrátně smazal. Pár z nich bylo opravdu dobrých! Poučil jsem se a nyní si vše zálohuji.

      Vymazat
    2. Jak říkám, když už to nechci mít veřejně, jen to vrátím do konceptu :)

      Vlastní doménu jsem si pořídila se svým jménem a to byla brnkačka. Zato k food blogu jsem si pořídila později a vrazila ji na blogspot. No a teď jsem se po čtyřech letech odhodlala, že to vrazím na vlastní hosting a dám tam wordpress... víkend v hajzlu :D Věděla jsem, že to bude opruz, proto jsem to odkládala asi dva roky :) Ale konečně mám vše podle sebe.

      Vymazat
    3. A jak to vůbec funguje? Kolik se za to platí?

      Vymazat
  2. Miestami akoby som čítala o sebe samej. Pevne držím palce na tvojej ceste a verím, že jedného dňa nájdeš miesto, kde ti bude natoľko dobre, že tam už ostaneš (a to isté prajem aj sebe, lebo blogov čo som už mala ani nespočítam :D )

    OdpovědětVymazat