18. 9. 2017

Proč nejsem úspěšný člověk?


Jak tak brouzdám na internetu a prohlížím si různé blogy a YouTube kanály, potichu závidím lidem, kteří mají tucty odběratelů nebo čtenářů. Říkám si čím to asi bude? Osobně znám pár lidí, kteří jsou úspěšní – jak v reálném životě, tak i na internetu. Je velká škoda, že k nim nepatřím, ale pokud jde o mě, nemám moc potřebu se vystavovat na veřejnosti. Normálně jsem taková šedá myška, která je nejradši schovaná někde v koutě. Dnes jsem myška, která se snaží, aby z ní všichni měli respekt. K tomu se však dostanu. 

Zamyslel jsem se nad jednou věcí; co bych na sobě mohl změnit, abych byl úspěšný tak jak mnoho lidí na dnešním Youtube nebo ve světě blogerů a blogerek. Moc k dobrým závěrům jsem bohužel nedošel. Znamenalo by to překopání mého života a dělat ze sebe něco, co nejsem a nebudu, a proto se mi tyto vyhlídky vůbec nelíbí. Nechci se přetvařovat, chci být sám sebou. Dovolte, abych vám představil své závěry, ke kterým došel, pro to abyste byli úspěšní.

1. Nebydlím v Praze 
Ta Praha. Ta mocná Praha. Ono velké město, snadné vyhlídky na zaměstnání, hromada peněz,... Má smůla je ta, že tam momentálně nebydlím, a tak nemohu natáčet videa nebo psát články z prostřední našeho hlavního města. Vzhledem k faktu, že mnoho úspěšných lidí bydlí v Praze, je tam velká šance vyšplhat po něčím zádech a stát se úspěšným. Bohužel tady, v našem zapadákově (z důvodu soukromí město, ve kterém bydlím, říkat nebudu), se tady toho moc neděje. Nebydlí tady prakticky žádný člověk, kterého znám z internetu a jediní úspěšní lidé, které znám, se mnou nechtějí mít nic společného a nebo naopak – já s nimi nechci mít nic společného. Jak vzájemné, že? 

2. Denně nepřispívám na Instagram
Mám sice svůj profil na Instagramu, ale moc často na něj fotky nepřidávám. Nechci si fotit selfies z každého místa, kde aktuálně jsem. Nechci si fotit své jídlo. Je to moc mainstream! I když to tak nevypadá, chci aby mé fotky nějakým způsobem vypadaly. Někdy na Instagram nenahraji fotky týdny, jindy celé měsíce. Ach, ta lenost! Víte, jak je vyplňování #hashtagů časově náročné?

3. Nedělám vlogy ze svého osobního života
Nechci míchat svůj osobní život na YouTube nebo na blog. Nechci, aby o mně lidé, které vůbec neznám, věděli všechno – kým jsem, kde bydlím, co dělám atd. Potrpím si na soukromí a citlivé informace sděluji jen lidem, které mám „prokleplé“ a kterým důvěřuji. S tímto bodem úzce souvisí i předchozí bod.

4. Nejsem arogantní idiot!
Myslím, že tento bod vystihuje vše, co chci říci. Nejsem arogantní a až příliš ambiciozní blbec. Jak už jsem na začátku říkal, nechci ze sebe dělat někoho, kým nikdy nebudu. Nemám velké ambice. Všechno co doopravdy chci je úspěšně udělat maturitu, najít si práci, odstěhovat se od rodičů a konečně žít svůj vlastní život. Nechci být prezidentem naší milované republiky nebo profesionální hráč her. Nemám na to a kdybych to zkusil, byla by dost velká šance, že bych spadl zase dolů. Znám lidi, kteří by už teď potřebovali potopit a zjistit, jaký je vlastně život pokud nežijete ve snech a v představách.

5. Nedělám recenze a s nikým nespolupracuji
Někdy bych si to vážně přál, aby mě někdo do něčeho zapojil a povznesl trochu výše, ale nerad píši recenze nebo články, které něco vychvalují až do nebes. Víte, kdybych měl něco kritizovat, pořád bych se užíral svým svědomím. Kdybych něco napsal a zkritizoval nějaký produkt nebo člověka, pořád bych si říkal, že jen kritizuji, ale na sebe nehledím. Hledám na ostatních chyby, ale já sám mám spoustu chyb. Neustále bych si říkal, co jsem dokázal na to, abych někoho mohl setřít? Nic! Spolupráce – další faktor, který bych chtěl vyzkoušet. Dosud jsem s nikým nespolupracoval a ani mě to nevadí. Nedávno jsem se díval na video Nejfejka. Říkal, že pracoval na spoustě projektech. Některé se povedly, jiné nikoliv. Nechci pracovat na něčem, co nemusí mít smysl, něco co nemusí mít budoucnost.

6. Spolupráce (s někým)
Psal jsem o spolupráci, ale ne s nějakou osobou. Řeknu to zkráceně. Radši si hraji na svém písečku a nechci se s někým hádat o tom co a jak má vypadat. Když mám v hlavě nějaký nápad, chci si realizoval po svém a nechci, aby mi do toho někdo kecal. Jo, jednou jsem spolupracoval se skupinou lidí. Dopadlo to totálním fiaskem!

7. Názory
Ať už je to na YouTube nebo ve světe blogů, hodně jsou oblíbené názory na určitá témata od různých lidí. Nevím, co na tom lidé vidí. Já osobně se nezajímám o názory člověka, kterého vůbec neznám, nikdy jsem ho neviděl a patrně nikdy neuvidím. Pokud jde o nějakou vážnou věc – vážné téma, rád si ho poslechnu nebo přečtu, ale pokud jde o téma, které je irelevantní, ignoruji to a jdu vesele dál. Nevím co tím lidé dosáhnou a ani mě to nezajímá.

8. Bohémský způsob života
Stále si pamatuji, jak jsem se jednou podíval na oblíbený pořad „Parťáci“, který vysílali (vysílají ho ještě vůbec? ) na kanálu Prima Cool. Abych pravdu řekl, byl bych rád, kdybych se na to nepodíval. Jeden nejmenovaný YouTuber se tam choval jako kdyby byl doma – vulgární mluva, styl, prakticky tam jen ležel a očividně mu nevadilo, že je ve studiu. Ten pořád má být pro teenagery jako jsem já, ale já tento způsob života nesdílím. Ještě tam říkali, že pokud to divákům vadí, tak že je to nezajímá. Celkem smutné... Nejde jen o vystupování v televizi. Na internetu je to horší – alkohol, drogy, nebezpečí,... Díky, nechci. Nemám zájem!

9. Nemám kamaráda, kterého by mi všichni záviděli
Taky bych si přál mít populárního kamaráda, kterého by mi všichni záviděli a spolu bychom rujnovali společnost. Byl to hezký pocit. Ale já, jako správný smolař a lamič, se tohoto pocitu asi nedočkám. Možná... Ne, stačí mi pár opravdových přátel!

10. Starbucks
Nedávám nic ze Starbucksu, protože ani nevím kde je. V našem zapadákově určitě není. Ani mě to neláká tam zajít, natožpak přidávat ultra skvělé fotečky ze Starbucksu na Instagram, aby mi všichni záviděli kávu nebo cokoliv jiného.

11. Vedlejší „účinky“ úspěšnosti
Jako poslední bod, berte ho jako bonus, jsou „vedlejší účinky“ úspěšnosti. Jistě všichni víte o čem mluvím. Lidé by mě mohli začít mít rádi, což bych byl velmi nerad a začali by se mi hrabat v soukromí a to i v těch věcech, ve kterých by mi to bylo nepříjemné. Již jsem říkal, nechci aby o mně lidé věděli všechno. Ze začátku by to bylo super, kdyby po mě všichni chtěli autogram, ale po čase by mě to velmi rychle omrzelo. Zvláště, kdy by lidé byli až moc dolézaví... Také nemluvím o tom, že by mě oblíbenost mohla změnit k horšímu. Stal by se ze mě mnohem horší člověk, než jsem nyní. Začal bych být namyšlený, arogantní a přátelé by pro mě ztratili význam. Ačkoliv to zní zajímavě, nechci!


Už chápete proč nemám zájem být úspěšný, ale občas bych si to přál? Myslím, že z těchto bodů, které jsem zde sepsal, to vysvětluji dost jasně. Byl by to super pocit, ale jako všechno má své hranice. A myslím, že úspěšní lidé by také měli mít určité hranice nebo je sláva a oblíbenost změní. Občas je lehké se dostat nahoru, ale těžké udržet rovnováhu. Rovněž je dost lehké se dostat zpět dolů.

8 komentářů:

  1. Bydlení v Praze mi přinese úspěch, hurááá... :) :D Akorát bych se mohla nad sebou zamyslet a začít chodit do Starbucku. :(

    Ale neboj. Článek a jeho význam jsem pochopila. ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To jsem rád. Nejde jen o Prahu, ale především o lezení po zádech někoho populárního.

      Vymazat
  2. Ono ... měla jsem blog v době, kdy to frčelo třikrát tolik a měla jsem čtenářů dost... založila jsem si nový, s náplní, kterou opravdu chci... A mám tam dneškem 25 lidí a jsem spokojená. Body, které jsi vypsal mě spíš pobavily :D, myslím, že stačí, když člověk svou stránku začne šířit po facebooku (a to sama nedělám a proto taky nečekám nával lidí :DD) ... Myslím, že úspěch je ten, když ti na blog chodí lidi, které to opravdu zajímá a objeví si v textu to své kouzlo, než aby sem lezli jen kvůli popularitě a vlezdoprdelství. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je pravda. Ale ze všeho nejdříve, aby na blog mohli chodit lidé, musí samotný blog někde najít. A pokud bloger svůj blog nikde nesdílí, asi jeho články nikdo číst nebude.

      Vymazat
  3. Podle mě je to spíš o tom, že některý věci holt má rádo víc lidí něž jiný a třeba v blogování víc táhnou čtenáře a tím pádem i nějakej úspěch. Tohle litování style "nejsem arogantní, tak nejsem úspěšněj" moc nemusím, je to přece na nás co děláme a jak dobře :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jde především o to, co mají rádi lidé! A tento článek není o litování, nýbrž o argumentech.

      Vymazat
  4. Úspěch je dneska marketingový pojem. Slyší na něj kde kdo a lidé jsou tak nějak zblblí představou několika tisíců followerů, spolupracemi, sponzory. Pravdou je, že většina současných influencerů má buď zázemí v rodině, která mu může to pozlátko financovat a nebo někoho znali. Někoho, kdo je někam dostal. Blogerky vytáhnou svoje kamarádky nahoru apod. Co se té Prahy týče - i tady můžeš skončit jako člověk s absolutně nudným životem. Jsou tu vyšší platy, ale taky větší výdaje na život. Víc příležitostí, ale taky víc odmítnutí. Pravdou ale je, že je to nejspíš pořád lepší než malé městečko - obzvlášť, pokud to chceš někam dotáhnout. Trochu se bojím, že jsi jako jeden z mnoha mých kamarádů - kluk šel na technickou střední protože "wohouuu, počítače" a nakonec zjistil, že by se mnohem raději vrtnul úplně jiným směrem...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Znám to. Taky jsem šel na technickou školu jen kvůli počítačům. Později jsem zjistil, že to není pro mě a radši bych dělal něco jiného.

      Vymazat