30. 11. 2017

V posledním tažení - listopad


Ten čas neskutečně letí. Není to dávno, kdy jsem oslavoval svůj příchod do školy a nástup do finálního čtvrtého ročníku, a kdy jsem psal svůj první REPORT na tento blog a nyní tu máme konec měsíce listopadu. Za tento měsíc se odehrálo neskutečně mnoho událostí. Byl jsem překvapen, že se naše třída rozhodla společně pracovat na jedné velké věci – na našem maturitním plese. Byl a stále jsem překvapen, že nyní za celé čtyři roky k sobě máme nyní nějak blíž. Nebudu chodit v tomhle úvodu kolem horké kaše a pojďme se pustit do přehledu událostí za měsíc listopad!

Upsán do projektu!

Je velká záhada, že zrovna jediná naše třída na celé škole vyhrála neznámou soutěž, o které nikdo z nás neměl ani tušení. Naše milá kočička (tak oslovuje nás) – zástupkyně ředitele školy – nás upsala do jakéhosi projektu, který spadá pod hospodářskou komoru, na jehož konci náš čeká placená praxe. Musím poznamenat, že až doteď jsme měli neplacené praxe. Součástí tohoto projektu byly semináře, které nás měly svým způsobem intelektuálně obohatit. Vyrozuměl jsem, že nás budou čekat další semináře, ale zatím jsme se všichni obohatili o tipy a rady, jak správně komunikovat a prezentovat, a jak se pustit do podnikání.

Podklady k prezentacím o seminářích "Jak komunikovat" a "Základy podnikání"

V rámci semináře o komunikaci jsme prošli sadou testů, které měly vylepšit naše komunikační schopnosti a nejen to, měli jsme se naučit naslouchat. I když si to nerad připomínám, zjistil jsem, že mám mizernou paměť a nenaslouchám prakticky vůbec. Pokud nechci. Je vidět, že nejsem žádný El-Aurian... Fanoušcci Star Treku pochopí.

Jako správný chlap musím poznamenat, že po semináři o komunikaci jsme měli jako třída velkou žranici; řízky, chuťovky, zákusky,… Bylo toho mnoho. A když říkám, že toho bylo mnoho, tak toho bylo mnoho. I mé milované bříško nestačilo na tolik dobrot. Já a můj kamarád jsme na této žranici zůstali jako poslední a bylo nám dovoleno si nějaké kousky žrádla odnést domů. Má "milovaná" matinka měla pré – sežrala všech šest řízků, co jsem přinesl, a to zcela sama!Fakt, že jsem chtěl dát i tátovi, úplně přešla. Nestyda nestydatá...

Všechny semináře byly poctivě dokumentovány a foceny. Během druhého semináře o podnikání všichni usínali, a to včetně mě. Nejednou se mi stalo, že když jsem se drbal, byl jsem nevědomky vyblesknut. Na závěr všech seminářů jsme vyplňovali dotazníky o kvalitě prezentací, a jelikož nejsem moc kritický, u všeho jsem dal jedničku, byť se mi některé části semináře nelíbily. Velmi rád bych někdy napsal článek o věcech, které jsem pochytil z těchto seminářů, ale na to bude času dost.

Zahrabán ve Wikipedii

Naši učitelé se zbláznili! Vůbec nestačí, že musíme vytvořit celkem 100 dokumentů z jednoho předmětu – pojmy a okruhy (počítačové sítě), nyní si musíme vytvořit dalších nejméně 30 okruhů z dalšího předmětů (operační systémy), a jelikož je náš učitel na tento předmět puntičkář, bude nám tyto okruhy i kontrolovat. Doufám, že nám za ně dá hezké známky! Nepochybuji o kvalitě zpracování svých maturitních okruhů, i když v současné chvíli nemám ani jeden okruh, ale bojím se o svého nejlepšího kamaráda. V tomto předmětu příliš neexceluje a čert to vem, ze třetího maturitního předmětu, ze kterého maturovat nebudu – programování – nám byly zadáno dalších 30 maturitních okruhů. Neberte to! Tyto okruhy taky budou známkovány, ale mnohem důvtipnější metodou. Budeme vytvářet protokoly – teoretické a praktické sloučení oné látky. Sečteno a podtrženo, jsem doslova zahrabán ve štosech dokumentů a práce a vůbec se mi pracovat na těchto věcech nechce. Že bych skončil školu a šel na popeláře? Budu na čerstvém vzduchu a sem tam najdu i nějaké použitelné věci…A při troše štěstí najdu i nějaké nové známosti.
Naše maturitní okruhy

Byl jsem choroboboxem!

Zhruba v půlce listopadu jsem chytil ošklivou chřipajznu, při které jsem měl možnost zjistit kvality léčby mého nového doktora. Strávil jsem tak týden doma, kde jsem zabíjel čas sledováním seriálu, který nedávno objevil můj nejlepší kamarád, a který perfektně kopíruje náš vztah. Přeji si, abychom s kamarádem dopadli tak jako dvě postavy onoho seriálu. Mé svědomí mne však hryzalo, a tak jsem zpracoval dalších deset pojmů na počítačové sítě. Hned jak jsem se vrátil do aktivní služby ve škole, čekalo mě neskutečné množství testů, dopisování a hrůz, které jsem se dozvěděl. Během své nemoci jsem rovněž nešunkoval na tento blog a napsal ČLÁNEK o tom, co člověk může dělat, když je pohřben v posteli, kde mu dělá společnost leda tak peřina, polštář a kopec kapesníčků. Ironie, nemyslíte?

Nauka o tanci jepic

Vrátil jsem se do školy a jednou z ošklivých zpráv bylo, že se musím učit pohyby na náš maturitní taneček na půlnoc s překvapením. Do nedávné doby jsem si myslel, že když chci, tancovat umím skvěle, ale naše… sexy instruktorka mě přesvědčila o opaku. Pohyby jsou šílené, rychlost téměř nadsvětelná a obtížnost nepřekonatelná. Neztrácím však naději. Věřím, že se taneček naučím a budu jeden z nejlepších, i když pozorování sebe sama, jak tancuji, není zrovna příjemný pohled. Vypadám jako retardovaná slepice s nadskakovacím pupkem. Přímo šukezní pohled! Aspoň, že skvěle bavím svého kamaráda…

Zahřívání míst

Můj spolužák, který vše organizuje, a o kterém jsem se již zmiňoval v TOMTO článku (viz. "plesem zdrchaný") začal konat a naplánoval seznam míst, jež budou zahřívat naši hosté na maturitním plese. Rovněž místa, která budeme zahřívat my – jako třída (i když stejně budeme celý večer jenom stát) a místa, která budou zahřívat učitelé a speciální hosté. Když jsem viděl seznam a návrhy, protočily se mi panenky! Nicméně vše už je oficiální! Moji rodiče nepřijdou, budu tam sám a ostatní moji spolužáci budou mít společnost v podobě rodiny. Tolik k našemu rodinnému poutu. Už se vidím, jak budu o půlnoci nasávat víno a bavit se nad zjevy, které mají v rodině moji spolužáci.

Zdokumentován navždy

I když to tak nevypadá, velmi nerad se fotím. Zvláště, když mám na ksichtě minové pole. Vůbec nestačilo, že jsme se fotili jako třída (viz. ZDOKUMENTOVÁN PRO DALŠÍ GENERACE), museli jsme se fotit i ve starých hadrech, které si oblíkali ajťáci z 80. let. Mé zelené brýle mi dodávaly na kráse a byl jsem rád, že jsem alespoň někde ve výběru outfitu nejlepší. Kameraman nás vyblejskl a udělal směšné fotky, kde máme velké hlavy jako z Šišouni a tělíčka jako párátko. Nebyl bych to já, abych si neudělal pár svých selfíček. Později jsem zjistil, že skoro všechny selfíčka se mi nepovedly, a tak jsem byl nucen většinu z nich smazat. Jsem fakt génius!

Ajťáci z 80. let jak vyšitý!
 Už teď se těším, až sám sebe uvidím na fotografiích. Jedna z těchto fotografií bude zahřívat místo stránce v maturitních novinách, které si každý bude moci koupit. Budu na pár chvil slavný! Maminka bude hrdá, byť tam nebude!

Zdokumentován na videu

To nejlepší na konec! 29. listopadu jsme celý den pobíhali po našem městě a natáčeli scénky do maturitního videa – video-pozvánky. Úkol byl vymyslet svoji scénku, přinést rekvizity a perfektně svou scénku odehrát. Končit se mělo ve 14:00, a jelikož se jedna scénka natáčela více jak hodinu a má skupina měla jít jako poslední, kolem 1 hodiny odpoledne jsme se dohodli, že naši skupinu zkombinujeme s jinou, jejichž scénka se odehrávala v hospodě – děj byl jednoduchý: parta ajťáku se ožrala v hospodě a spala. Scénář tohoto videa zde zatím zmiňovat nebudu, ale musím poznamenat, že jsem měl vymyšlený perfektivní děj pro naši skupinu a všichni (3) přeběhli do vedlejší skupinky, kde si raději zahráli na opité lidi než na dealery s kabely nebo na závisláky na mobilních hrách. Byl jsem tak naštvaný, že jsem měl chuť někoho zmlátit. Mé nervy však nepovolily a já se podřídil.
Až budu spolupracovat na nějakých dalších projektech se stejnými lidmi, hodím na ně šunku, ať se snaží sami. Má snaha přišla vniveč!


Tolik k událostem, jež se staly v měsíci listopadu. Jak jsem na začátku tohoto reportu psal, událo se toho hodně a všechny tyto události byly velmi zajímavé. Bude radost na ně pohledět za pár měsíců či let, kdy budu mít maturitu v kapse (snad). Jsem zvědavý, co přinese poslední měsíc tohoto roku…

2 komentáře:

  1. 1. Když někdo něco hodnotíte (mimo anonymní hodnocení na internetu a podobně), tak nikdy nedávejte nejlepší ani nejhorší známky. Je to extrém a od extremistů si každý drží odstup. Jsou prinicipiálně podezřelí. Takže místo jednotky je třeba dát dvojku a místo pětky čtyřku. A celkový průměr by neměl být 3 (je příliš kritický), ale 2,5.
    2. V 80. letech takto v Čechách, na Moravě ani na Slovensku NIKDO nevypadal. Natož "ajťáci".
    Milan

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. 1. Děkuji za tip. Příště se toho budu snažit držet.
      2. Všichni jsme dělali, co jsme mohli. I tak to byl zážitek.

      Děkuji za komentář. :)

      Vymazat