18. 12. 2017

Být Mrazíkem je lepší než být pečínkou!


Typický Čech má rád teplé počasí, kdy může dovádět ve studené vodě, kdy může na sobě nosit jen minimální počet hadrů a kdy se může naparovat před tvory opačného pohlaví. A abych nebyl hulvát, někteří se naparují před tvory stejného pohlaví.
Zatímco já jsem zalezlý u nějakého ventilátoru a chladím na sobě co mohu, ostatní si užívají horka, které je pomalu ale jistě peče.

Je to ironie... My si pečeme kuřátka a ta ohnivá koule zabírající místo ve vesmíru, které odborně říkáme „Slunce“ zase peče nás. Velmi pomalu... Rozdíl je, že my si to užíváme, kuřata nikoliv.

Přiznávám se, že léto má něco do sebe, přeci jen mám unikátní příležitost se chlubit všem čičinám a kolouškům svým nádherně kulatým bříškem. Ano, připadám si strašně sexy! Nicméně i tak se považuji za tvora zimního. Už kolikrát jsem přemýšlel o zvednutí kotvy a trvalém přesunu do končin, kde vládne zima ledovou berlí, ale přiznám se, že jsem ještě nenašel kuráž, aby se ze mě stal Mrazík.

A proč mám rád zimu, ptáte se a přitom se popadáte za hlavu? Pohodlně se usaďte na vaši židličku, doneste si brambůrky nebo cokoliv, co vám uspokojí chuťové buňky a čtěte dál.

  • Pohřben v textiliích
Přiznám se, že mám větší množství outfitů určených přímo do chladného počasí, takže kdyby přišla tvrdá zima, což se už dlouho nestalo, jsem na ni řádně připraven. Každopádně jsem vždy připraven na cokoliv! A co je na tom, že tyto outfity pamatují ještě mládí mého bratra, který na tomto světě oxiduje již 30 let. Nevadí mi to, móda je irelevantní! No, možná mi to trochu vadí...


To nejlepší na těchto hadrech je, že jsou čarovné; umí zakrýt cokoliv! Kdykoliv si na sebe vezmu huňatý kabát, z mého kulatého a krásného bříška, o které se tak pečlivě starám, je náhle ještě větší! Ale co? Vždy to svedu na hadry a pod tou horou textilií, co mám na sobě, jsem považován za párátko.

Toto zimní oblečení také hezky hřeje. Je to příjemné. Příjemné tak jako teplíčko mé postýlky, než z ní ráno vylezu. Problém nastává ve chvíli, když něco potřebuji vyndat, musím prohledat všechny kapsy, co můj zimní outfit má, abych našel předmět mého hledání, následně ze sebe sundat některé části outfitu a až pak to najdu. V horším případě daný předmět někde zapomenu.

  • Bez čar a kouzel makeupu
Ach, ty dívky. V zimním období šminky ztrácejí své kouzlo. I přesto jsou tyto mladé slečny vynalézavé a vymýšlí nové makeupy, které se perfektně hodí do husté vánice. Problém je, že v husté vánici toho zkrášlování nikdo neocení, neboť nikdo nevidí. Holčiny pak pláčou a na Twitter píší o tom, že si jich nikdo nevšiml. Tolik k jejich snaze udělat ze svého ksichtu umělecké dílo...



Já a makeup? Prosím! Já šminky nepotřebuji. Já nepotřebuji žádné vylepšování, ačkoliv na to minové pole oxidující na mém ksichtě, by se mi nějaké to zkrášlení hodilo. I tak svůj vzhled beru jako chlap, a když se mi někde začne smát, dostane ode mě jako takový menší dárek stíny. Oční stíny. Oční stíny, co dost bolí.

  • Filmové a hudební masakry
Nesem vám noviny, poslouchejte...
V dnešní době by to spíš bylo: Nesem vám exekuci za půjčky, prosím plaťte...
Ach, ano! Ty koledy, ty pohádky. Rok co rok je to stejné a nám se to stále líbí. Tyto pohádky a koledy nikdy neomrzí. Vše to známe nazpaměť a pořád se jsme těmito pohádkami a koledami jako hypnotizovaní. Nevědomky nás berou do dávné a hezké minulosti – do dob, kdy jsme byli naivní děcka a věřili v existenci záhadného a božího Ježíška. Do dob, kdy jsme neznali hodnotu dárků a kdy nám vše bylo ukradeno.

Občas si říkám, že by to chtělo natočit nové koledy a pohádky, nemyslíte? Přeci jen doba jde dál. Nebude to trvat dlouho a děcka se budou dostávat přímo do rolí hlavních hrdinů pohádek. Jak, ptáte se? Protože virtuální realita! Virtuální realitu jistě všichni znají – masivní brýle, co jsou napojeny na káblíky, které vedou kamsi do Tramtárie. Je škoda, že virtuální reality, co v současné době máme, nejsou tak pokročilé jako holopaluby ze Star Treku. Jen si představte ty možnosti; vlezete si do místnosti vybavené holografickými emitory, co nejenže emitují hologramy, ale i replikují různé předměty, se kterými můžete různě manipulovat a nejste omezeni jen na nepraktické brýle, co vám dávají jen holografické scénáře a zamotáte se do káblíků od těchto brýlí. To by bylo bezva, co?


Možná halopaluby budou, ale v současné době si musíme vystačit s těmito brýlemi. I tak se můžeme stát kýmkoliv, kým chceme a při investování větší sumy peněz do této technologie, si můžeme i zasportovat! No, neberte to!

  • Budeme bílí
Vzpomínáte si na dětská léta a na doby, kdy Vánoce byly Vánocemi? Na doby, kdy na vánoční svátky skutečně sněželo, kdy byly husté vánice a řidiči proklínali celou zimu? Ach, to byly časy! Vánoce v posledních letech jsou spíše... mokré. Prší, prší a jen prší. V tuto dobu už dávno byl sníh, nyní tu máme jen zmoklé ulice. Kde je však ten bílý prášek, co dělá Vánoce Vánoci je však jedna velká záhada.


Neztrácím však naději. Věřím, že se sníh ukáže. Když ne teď, tak aspoň o Štědrý den.

  • Šílenci na sněhu
Jak já se už těším na chvíle, kdy budu z okna a s čajem v ruce pozorovat děti, jak si venku hrají se sněhem. Jak bobují, jak na sebe hází sníh, jak ho jedí,... Ach! Zatímco já budu nemocný, budu závidět všem dětem jejich zimní radovánky. Jak bych se rád vrátil zpět do dětství, kdy jsem si také hrál se sněhem. Moment, já jsem si vlastně se sněhem nehrál. Moji milovaní rodiče mě zakazovali chodit ven. Nu co, pohledy z okna a dětský vřískot mně bude muset stačit! 

Zdroj: FB stránka Beverley Hills Home Improvements

místo té holčičky si představte kuličku s mužské podobě...

  • #nostress
Jak všichni víme, Vánoce mají být o klidu a pohodě. Matně si vzpomínám, kdy jsem naposledy prožil nějaké vánoční svátky bez stresu. Nakupování dárků je stres sám o sobě, ale doma mě odpočinek nikdy nečeká, ba naopak! Tam mě čeká ještě větší stres! Jediný okamžik bez stresu zřejmě mám při pití svého oblíbeného čaje Earl Grey, při sledování filmů s vánoční tématikou a s nohama na stole. 


  • Na cestě k za tlustým lifestylem!
Jsem rád, že nejsem sám, pro kterého je těžké říci tvrdé NE cukroví a sladkostem. K Vánocům prostě patří cukroví a sladkosti, a ne že ne! Je mi jedno, zda-li je cukroví pečené či nakupované, stejně celé misky sežeru sám. Nejlepší je to při sledování seriálů a filmů. Dáte mi zapravdu, že je dosti obtížné se na začátku nového roku se zbavit toho, co jste během Vánoc nabrali. Hubnutí mi vždy vydrží pár týdnů, a pak následuje velký konec. Takovéhle velké žranice jsou však jednou za rok, tak proč si je řádně neužít, že?

  • Onen Štědrý den
Den, kdy skončí nekonečné čekání. Den, jehož hlavní náplní je být s blízkými. Den, kdy jsou všichni šťastní. Den, který přijde jednou za rok. Ano, myslím tím Štědrý den! Ten božský Štědrý den! Nejsem fanouškem Vánoc, ztratily u mě hodnotu, ale i přesto si je snažím užít. Kdo by neměl rád dostávání dárků, že? Jejich darování je však o něco těžší, ale pokud se lidé mají rádi, není problém.

  • Orgasmus z teplíčka
Tak jako můj velmi oblíbený bloger Fabulator, jsem toho názoru, že my všichni si musíme teplo zasloužit. Po neúspěšném výstupu na ulici ze sebe udělat bruslaře bez bruslí nebo po pokusu postavit iglú se jistě všichni rádi přesuneme do teplíčka. Do místa, kde se topí, a kde peníze vylétávají z oken. Není to boží pocit, když z tvrdé zimy přejdete do tepla? Takový příjemný přechod, že ano? K tomu ještě přidat horkou vanu a je to jako v ráji! Všichni máme rádi teplo, a ne že ne!

  • Rachejtlo-den
Den, na který se nejvíce těším z celého roku. Den, který pro mne znamená mnohem víc než nějaký Štědrý den. Den, kdy k nám strčí svůj zadek imaginární Ježich a přinese nám spoustu dárků. Beztak jsem si v dětství myslel, že je někde krade. 31. prosinec – onen slavný den, kdy rok završí svého konce a kdy si budu moci užít největší show, kterou vidím jednou za rok. 

Jen pro představu, já jsem Bridget Jones!

Doufám, že letošní Silvestr bude probíhat jinak než od předchozích let – o půlnoci na náměstí, sám, bez nikoho a sledující novoroční ohňostroj a po očku sledující ostatní páry, jak se líbají, jak se drží za ruce a někteří i provádí nečisté a nekalé akce přímo na veřejnosti. Vždycky mám radost, jak se lidé mají rádi, ale i přitom mi ukápne slzička, že jsem vždy sám v tomto davu, kde překypuje samotná láska. Musím uznat, že bohyně Afrodita je ke mně tuze nespravedlivá, ale kdo dnes věří na bohy ze Antického Řecka...


Nevím, jestli se tento článek povedl. Ze začátku jsem zamýšlel, že jej napíši v pozitivním duchu, ale jak to tak vypadá, je spíše negativní. Zimu mám rád, ale některé věci bych zrovna vypustil, například ty uřvané spratky!
Jak jsem říkal, zima i teplo mají své pro a proti. Vlastně mám rád obě období, ale zimě fandím více.
Pochlubte se do komentářů, jestli máte rádi zimu nebo léto...
Za komentáře budu velmi rád.

0 komentářů:

Okomentovat