31. 1. 2018

V posledním tažení - leden


Připadá mi jako celá věčnost, kdy jsem před Vánoci loňského roku 2017 psal poslední report o událostech, které se mi (nám) přihodily během měsíce prosince. Nyní je konec prvního měsíce roku 2018 a já se nestačím divit jakou rychlostí tento měsíc utekl. Zdá se to jako kratičké mrknutí oka. Ještě nedávno jsem slavil se svými přáteli konec roku, mrknu a náhle je tu konec ledna. 

Během doby, kdy jsem měl zavřené oči se stalo neskutečně moc věcí; přípravy na maturitní ples tuhle, velmi náročné testy a zkoušení ze všech maturitních předmětů tamhle a v neposlední řadě i opravy a doplnění známek z nematuritních předmětů. Zkrátka bylo, je a bude toho moc! Nuže, pohodlně se usaďte na své židličky, křesílka, pohovky a bůh ví čeho ještě a pojďme se společně podívat na to, jak byl vyčerpávající první měsíc nového roku. Roku, kdy definitivně přijde ona slavná zkouška, která rozhodne, zda-li se skutečně uskuteční mé plány do života, nebo jestli to odložím o další rok.

Společenské ztrapnění is coming…

Jsem to ale rebel, když míchám češtinu s angličtinou, co? Mnozí blogeři a blogerky mi za to určitě virtuálně utrhnou hlavu. Kdyžtak utrhnou hlavu tomu méďovi, který jim byl v dětství tak velký kamarád. Nuže (proč furt říkám nuže? :D), začátek tohoto roku začal velmi ostře – byl mnohem pálivější, než když zhltnete celý sud feferonek a do toho přidáte tři ostré kečupy. Možná trošičku přeháním, ale tak mi to přišlo. 

Maturitní ples? Nezájem!
Jelikož se naše třída k ničemu nemá, náš maturitní ples, který se mimochodem koná v prostředku února, řídí a koordinuje jen pár odvážných jedinců. Velice rád bych se přiřadil k tomuto hloučku lidí velící celé třídě a při zvláštních příležitostech i učitelům, ale sebevědomí a jakási nadřazenost těchto lidí mne spíše odpuzuje co nejdál. Lze to ideálně popsat na jakémsi společenském magnetu. Není se čemu divit, že s nimi nikdo nechce spolupracovat, když tito "gentlemani" a jediná číča ze třídy jednají na vlastní pěst a všechny ostatní nápady jsou špatné. Jejich rozhodnutí a nápady jsou jediné správné a brilantní. Od těchto lidí si vždy udržuji velký odstup. Nikdy není jisté, kdy hlavní velitel této skupiny hodlá explodovat z pomyšlení, že mu někdo navrhne lepší nápad, než jaký sám vymyslel.

Já osobně, abych se přiznal, mám celý maturiťák v šunce; je mi jedno, jak to celé dopadne. Nikdo z mé rodiny nepřijde a je mi jedno, co si o mně budou myslet cizí lidé. Celou tuto maškarádu beru jako pouhou formalitu. Pořád jsem však na tom lépe, než dvě individua, kteří to vzdali ihned, když se  něco začalo dít. Snažím se, dělám cokoliv, co se mi řekne, neutíkám od problémů jako tito dva. Mám z toho dobrý pocit a pociťuji jakýsi vnitřní klid.

I like it move it move it!
Praktický celý leden jsem byl nucen hýbat svým krásným kulatým bříškem, kterému jsem přes Vánoce věnoval takovou pozornost a musel jsem trsat. Domnívám se, že už jsem i nějaký ten gram shodil. Velmi mě vyděsilo, co si naše koordinátorka Kaťuška vymyslela, jaké taneční kreace se musíme naučit. Mnohem více mě děsí, co se ještě musím naučit a o čem ještě nevím. Jelikož se onen slavný ples velmi rychle blíží a nepochybuji o tom, že mrknu a hned se budu muset navléct do té bílé košile, kterou tak nesnáším a obleku, ve kterém se potím jak prase, umíme tohoto velmi málo. Celé předtančení by se jakž takž dalo. Pokud nepočítám, že si každý jede po svém, dá se to. Publikum holt bude muset mít zavřené oči, nebo do nich bude přes vstupem do sálu násilím cpány halušky. Co se týče nástupu, to je mnohem větší sranda a je to mnohem těžší než já s Halinou Pawlovskou dohromady.

Půlnoční překvapení stále neexistuje, neboť se ve stádiu úvah, hlasování a nekonečné debaty ve stylu co a jak. Můj kamarád, kterého jsem našel seznamce (neptejte se jak a proč) mi napsal, že oni to měli mnohem těžší a taky jsem měl možnost se přesvědčit – skutečně nelhal. Pověděl mi, že půlnoční překvapení jeho třída vymyslela v onen den, kdy se konal jejich maturák. Z celého srdce doufám, že u nás se nic takového nestane.

So what?!
V rámci celých těchto tanečních kreací a teatrálního nástupu nám hlavní velitel nakázal, abychom si všichni vybrali a sestříhali náš oblíbený song, který bude hrát na nástupu. Úkol to byl zajímavý. Musel jsem prošmejdit celý svůj inventář písniček a vybrat jednu BEST ze všech best songů, co mám uložené ve svém ultra-hyper-fast notebooku. Po menším šmějděníčku jsem měl jasno, zahrajou mi So what od mé oblíbené zpěvanky P!nk.

Už se vidím, jak galantně přicházím na scénu, do toho zpívá Pink se slovy: „so what, i am a rockstar and i don’t need you“ a já se budu vesele nakrucovat a tvářit se, že nikoho nepotřebuji, a že mám všechny v šunce. Ach, to bude slavný den, kdy si celé naše město bude o mně povídat, jak jsem se změnil a jaký jsem nezávislý pošuk.
...a do toho se mi stane něco podobnýho tomuhle!

Prasátko v obleku?
Nevyhnul jsem se tomu. Chtěl jsem to, nicméně jsem zároveň doufal, že to nenastane – dostanu společenský oblek! Nemám rád saka, připadám si v nich jako na grilu. V záři těch reflektorů a dalších světýlek, po kterých mi pak týden budou pálit oči ze mě rovnou udělá grilované prasátko. Dostal jsem košili, která je tak bílá, že nesmím za žádnou cenu dopustit, abych se na maturáku něčím pokydal. Božínku, to by byl trapas – z nezávislého pošuka by se náhle stal pokydaný nezávislý pošuk, který by měl mít ve své povinné výbavě bryndáčka! Vůbec nejsem zvyklý na tento společenský oděv a na boty už vůbec ne. Takový improved škrpály a ještě s plastickými šňůrkami, no fuj! Dobrou zprávou je, že to není půjčené, a že to budu mít i u mé slavné maturity. U mých několik minut slávy – do té doby, než si vylosuji kartičku s úkolem k praktické části zkoušky, zahodím ji, rozloučím se a už mě nikdo nikdy neuvidí.
zdroj: Twitter.com
 Přesně takhle těch člobrdům u maturity zamavám... 


Bylo velmi obtížné najít tento společenský outfit k mé velikosti. Ta chudinka bábinka (kamarádka mojí babinky, ale já jí říkám bábinka, protože má babinka se už rozvaluje v nebíčku) se dost bála, že jí zalehnu, byť to také nebyla žádná sexbomba. Přeci jen už má svá léta za sebou. Už teď se těším, až budu mít nagelované vlasy, na sobě tento sexy outfit, který podtrhne mou žensko-mužnost a kdy se budu moci vyfotit na můj krásný profil na Instagramu. To bude lajků, panečku! Stane se ze mě ikona Instagramu! Pssst, nezapomeňte mě sledovat a lajkovat! 😉😉

Maturitní noviny aneb. navalte peníze za bezcennou věc
Přiznám se, že k nápadů s maturitními novinami jsem byl ze začátku velmi skeptický – přišlo mi to jako úplný nesmysl. Když však celá třída odhlasovala nápad s maturitními novinami, pro které jsem také mimochodem hlasoval, neboť nemám vlastní názor, nepřijde mi to tak zlé. Finální verze, kterou jsem krátce viděl vypadala úchvatně. Je tam moje krásná fotečka s velkým jebákem na ksichtě a u toho moje charakteristika, koníčky, oblíbená hláška a mnohem více! Vypadám přímo šukézně! Lidé se o mně porvou, určitě budou chtít autogram! Jak jsem tak listoval, nejoblíbenější třídní zážitek byl u většiny mých třídních kolegů ona slavná party u jednoho mého spolužáka, o které jsem již psal ZDE a ZDE.
Selfie focena před focením fotek do novin. V novinách budu vypadat mnohem víc sexy...

Hromadné šílenství

Vzpomínáte, jak jsem se v TOMTO reportu zmiňoval o tom, že jsou naši učitelé šílení? To byla teprve zahřívačka! To nejlepší zrovna přišlo. Zkoušení a psaní testíků ze všech dvaceti čtenářských deníků, ze kterých budu na češtině maturovat a rovněž zkoušení s psaním testíků ze všech dvaceti maturitních okruhů z počítačových sítí. Nejlepší na tom je, že je to všechno random, a že pár okruhů ještě nemám hotových. Skvělý způsob, jak si nahnat samé kouličky, nemyslíte? Ještě že ostatní učitelé z jejich předmětů budu také maturovat nejsou tak přehnaně důkladní. Naše učitelka na češtinu Terka se dá překecat, Pepa na sítě nikoliv. Ten to má mnohem víc promyšlený! Každý čtvrtek máme tři hodiny počítačových sítí za sebou, takže… první hodina test z okruhů, druhá hodina ústní zkoušení z okruhu a třetí hodina testíček z látky, kterou jsme probrali. Někdy si říkám, že bych to měl rovnou vzdát, nebo se psychicky složím. Pak si ale uvědomím, co to znamená a čím budu bez maturity a hned zase dostanu nějakou motivaci se učit.

Přetvářko-den

Nedávno naše škola měla Den otevřených dveří, tj. den, kdy se všichni přetvařujeme a snažíme se škole nahnat nějakou dobrou reputaci a přimět budoucí studenty, aby dobrovolně či nedobrovolně také zavítali do tohoto peklíčka. Peklíčka, kde učí dějepis staletá slečna učitelka, která snad znala Karla IV. osobně, kde učitel na tělocvik snižuje studentům sebevědomí a chuť pracovat na svém těle či kde mají možnost okouknout 3D projektor, který nikdy neuvidí v provozu. Peklíčka, ve kterém počítače fungují na boží slovo, resp. na slovo ďábla. Je štěstí, že jsem se onoho přetvářko-dne nemusel zúčastnit. Místo toho, abych lidi lákal do této školy, bych je spíše odpuzoval. MŮJ ČLÁNEK o naší škole vám mnohem lépe objasní odpor ke škole, ve které studuji.

Ach, Niky…

Vzhlížím k lidem, kteří něco dokázali. K lidem, kteří zachránili mnoho životů, notabene před válkou, ale ten pán, co nám v divadle pouštěl film o Nicholasi Wintonovi, ho měl v lásce mnohem víc. Když k filmu dodával nějakou poznámkou, vždy tohoto slavného pána označil za Nikyho. Mohu se jen domnívat, že doma tajně pusinkuje fotku Nikyho a možná snad i s ní spí. Jak jsem řekl, uznávám tyto lidi, ale nemám rád nucené vzhlížení k lidem, k nimž vzhlíží nějaký pán z divadla, a který je obdivuje mnohem víc, než je zdrávo. Co se týče samotného filmu o tomto pánovi, film ve mně vyvolal velkou citovou odezvu a po skončení filmu jsem měl tucet otázek, jak bylo na začátku řečeno. Film se mi líbil a je obdivuhodné kolik dětí pan Winton před válkou zachránil… Mám k němu úctu.

Konec 1. kola

Jak všichni víme, první pololetí školního roku završilo svého konce a následuje poletí druhé. Pololetí, ve kterém se ukáží mé skutečně dovednosti a naučené věci, které prokáží, že jsem vhodný k přijmutí listu o úspěšném složením maturity (původně jsem chtěl napsat "Matušky", ale znělo by to blbě 😀). První poletí přineslo velmi málo známek, neboť učitelé jsou líní známky dávat. Musel jsem dodělat některé resty, abych měl dostatečný počet známek a zároveň známky z některých předmětů opravit. Dobrá zpráva je, že z ničeho nepropadám, mám dobrou absenci a také, že jsem se zlepšil v tělocviku a matice, což je dost neobvyklé. Špatná zpráva je, že se bojím reakce rodičů, až uvidí mé vysvědčení. Hmm, že bych ho cestou domů "omylem" ztratil, nebo ještě lépe, podpálil?


Velmi doufám, že jsem na nic nezapomněl. Tak či onak, bylo by to jedno – všechny důležité věci, co se udály, jsem zmínil. Velmi se těším na konec příštího měsíce, až sem strčím horu fotek z mého maturáku, abyste mi mohli závidět a litovat se, že jste nepřijeli si se mnou dát drink. Ach, stává se ze mě egoistická svině, co? Nevadí, každý se mění… K tomuto reportu by to bylo vše, těšte se na konec února – to teprve něco poznáte!

4 komentáře:

  1. Držím ti palce na maturák! Ten náš před 2 roky byl super. Doufám, že postneš taktéž vaše vystoupení.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Nevím, jestli zde sdílnu i video z vystoupení. Mohlo by to odhalit mé bydliště a to rozhodně nechci, ačkoliv pár lidí ví, kde bydlím. Fotky budou zcela určitě. :))

      Vymazat
  2. Koukám, že je to všude stejné. U nás byly hádky kvůli maturáku na denním pořádku, protože se toho přesně chopili takoví ti "vůdci" třídy, kteří se chovali hrozně povýšeně a tak jsem neměla ani odvahu někomu předkládat svoje nápady, které jsem sice měla, ale raději jsem mlčela a přála si, ať už se to vymyslí a máme to za sebou. Předtančení jsme měli nejkratší ze všech, ale nebylo to tak zlé. Měli jsme velký ples v Lucerně po šesti třídách, takže žádný jednotlivý nástup naštěstí nebyl. Představa, jak musím jít po tom koberci a všichni mě sledují, to vůbec :D

    Každá škola je asi vlastně peklíčko, protože málokdo o své škole řekne, že je dobrá. Naše škola o sobě pořád hlásala, jak je prestižní a nejlepší obchodní škola v Praze. No, jaká nařízení tam byla, to snad nemá cenu ani komentovat a některé učitelky odborných předmětů, které nevěděly, o čem mluvily. Praktickou pak 6 lidí neudělalo, protože naše ekonomikářka, která se nás ptala, kolik má vyjít výsledek, protože to sama nevěděla...

    Kvůli dárku pro třídní jsme se taky hádali tak 2 měsíce :D při tvém článku se mi fakt vybavily všechny loňské vzpomínky a není lepšího pocitu, než odcházet ze školy s maturitou v kapse a mít to všechno u zadní části těla :D přeju hodně štěstí! :D

    LENN

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Naše předtančení i nástup je také celkem krátký, nicméně během té doby vystřídámé tolik poloh a pozic, že až škoda povídat. Znám ten pocit, když tě všichni sledují. Když jsem chodil do dramaťáku a hrál divadlo před celou školou + před rodičema dětí, to byla challenge. Na tomhle maturáku půjdu do řady jako poslední a už teď se třesu.

      Jsem zvědavý, jak budu reágovat, až si tuhle sérii článků přečtu za takový rok či dva. Jestli budu chytat výtlemy nebo bulet z toho, jak střední byla super. Těším se na tu chvíli, až taky budu moci říct, že je mi to už šunky... :D

      Vymazat