28. 2. 2018

V posledním tažení - únor


A je to tu zas! Přišlo neočekávané, ale i očekávané – konec měsíce února. Víte, co to znamená? Ano, zase jsem tu se zásobou reportu z událostí, které se udály v únoru v souvislosti se školou a studiem. Páni, otevřete šampáňo, je čas na oslavu! Tento měsíc, abych pravdu řekl, byl naprosto spešl. Konal se onen vyhlášený maturitní ples, ze kterého jsem měl tak velký strach. Maturitní ples, před kterým jsem se klepal jak ostříhaný pes vyhnaný do zimy. Nebudu lhát, nebyl tak strašný, jak jsem zprvu čekal – byl naprosto boží! Už teď jsem si jist, že o něm budou vyprávět i moji vnukové! A maturitní ples mých děcek? Pche, koho to zajímá! Důležitý jsem já! Prostě boží party, o které vyprávělo a pořád vypráví celé naše město. Ano, tak boží ten maturák byl! O tom však ale později.

Nuže, neztrácejme čas a pojďme se podívat na všechny události, které se staly! 

Pilné (ne)studování

Vzhledem k našemu nadcházejícímu maturitnímu plesu, který se konal 17. února, nám téměř všichni učitelé dali studijní volno – vůbec jsme se neučili. Celý měsíc bylo leháro. Prostě takový ten pohoda, klídek a tabáček. Tabáček si však dávali třídní kuřáci. Já cigarety nesnáším. Náš pan tělocvikář byl tak milý a dal nám volno zrovna tak. Jsem rád, že jsem nemusel skákat přes tu pitomou kozu a že jsem se neztrapnil. Jsem rovněž rád, že jsem nemusel dělat žádné psí kusy. Mnohem víc jsem si užíval taneční kreace s naší dancemaster Katkou, která koordinovala náš maturitní ples. Jak čas plynul a naše třída měla všechny záležitosti potřebné k maturáku vyřešené, volno jsme měli i nadále. Občas jsem si říkal, proč do té školy chodím. Vždy jsem si vzpomněl na tu ďábelskou absenci a hned mě opadla touha se spakovat a jít domů. Nerad to říkám, ale občas mě to učení a ty normální hodiny strávené malováním ornamentů Chakramu do sešitů chyběly. 

http://4.bp.blogspot.com/-iACq19XxvII/UslHZQWZUBI/AAAAAAAAAao/Sv1HNXHXswY/s1600/xena_s5_chakram_dArc190.jpg
zdroj: www.xenaproptreasures.blogspot.com
Chakram



(Ne)Školení

Vzpomínáte, jak jsem v TOMTO reportu psal, že naše třída byla rozdělena na tři skupiny kvůli třem volitelným předmětům, co jsme si vybírali na začátku školního roku? Když jsem se dozvěděl, že třetí skupina (zabezpečovací systémy) jede na tři dny kamsi do Tramtárie kvůli školení a že mají získat jakýsi certifikát, začal jsem o své volně volitelného předmětu (grafiky) pochybovat. „Sakra, já chci taky získat certifikát zdarma! Každý certifikát se hodí! To není fér, vemte mě taky! “ Říkal jsem si a trošičku potichu nadával. Bohužel zabezpečovací systémy mě neba, grafika je můj life, a i když jsme celý měsíc nic nedělali, stejně jako na ostatních předmětech, je to jedno. Jsem asi hodně naivní, když si myslím, že náš pan učitel nás taky někam vezme. Vlastně, on vzal - do tiskáren! Ona záživná exkurze do lokální tiskárny, kde se bavil hlavně učitel a my jsme jakože spali. Hm, žádný certifikát nemám. Snad někdy jindy...


Přípravy na party night

Jak jsem již říkal, dostávali jsme volna, abychom mohli trénovat naše taneční kreace a připravovat nezbytné záležitosti okolo maturáku. Bylo to dost záživné balit výherní i nevýherní lístky do nastříhaných kousků brček, nicméně z této aktivity jsem se trochu ulíval. O to víc jsem si užil uklízení zlatého přímo na maturáku a před publikem. Dokonce jsem byl i vyfocen, jak uklízím. A nejen to, hele! To, jak elegantně držím košťátko, neustále se mi převrací šerpa a já se usmívám jak ten debil, je vyfocené i nahrané. Neberte to! Už se těším, jak se budu své budoucí soulmate chlubit, jak jsem uklízel na maturáku. 

I like to move it move it
Tři dny před vrcholem samotného maturitního plesu byli všichni na prášky. Naše velitelka Katka se snažila, abychom nic při tancování nepokazili. Trénovali jsme každý pohyb. Vzhledem k tomu, že jsem měl plnou hlavu tanečních kreací na předtančení a na nástup, rozhodl jsem se, že půlnočního překvapení se nezúčastním. Nebylo to ani nic extra. Půlka půlnočního překvapení se nacvičovala celý týden před maturákem, pokračování až den předem. Vzhledem k tomu, že při nacvičování předtančení a nástupu pořád někdo chyběl, bylo dost obtížné vymyslet a dohodnout se na vrcholné taneční parádě, kdy jsme měli jít ve skupinkách po čtyřech, jít po červeném koberci, dělal nějaký hype-moves a ve finálně nějaký crazy face do foťáku. Dopoledne před maturitním plesem jsem s moji skupinou probíral, co budeme dělat. Vzhledem k tomu, že jsem neměl možnost si domluvené moves nacvičit, na maturáku jsem to, k mým obavám, podělal. A bohužel je to i na výsledných záznamech. Stydím se za sebe! Fuj, Máro, fuj! 

Nesmělý v novém outfitu
Byla pro mne novinka, když jsem se dozvěděl, že musím mít vlastní sako, kalhoty a boty. Takový šok, to nikdo nikdy neviděl. Když mě má drahá maminka vzala na nákupy, které tak nesnáším, protože se v každém obchoďáku s někým zakecá, divil jsem se, jak je obtížné najít hezké sako na mou velikost. Ano, takový sud jsem! Slavil jsem úspěch, když nějaká vietnamka ke mně přišla a držela v ruce krásný komplet, který byl dvakrát větší než ona sama. Vypadal jsem v něm naprosto mňamozně a tak sexy. Bohužel jsem zapomněl na selfie, kterou jsem si chtěl před zrcadlem udělat. Co se týče košil a kravat, to se zařizovalo v rámci třídy – všichni měli stejnou barvu košile a kravaty. V den plesu jsem se dokonce naučil, jak správně zavázat kravatu, heč! Do tohoto dne jsem nikdy neuvazoval kravatu ani jsem neměl potřebu ji někdy umět zavazovat. Skákal jsem k výšinám, když jsem vytvořil svůj první uzel na kravatě. Škoda, že to neviděl můj tělocvikář – to by byl na větvi. Nyní tu mám celý sako komplet připravený na ony maturitní zkoušky. Vsadím se, že po té buďto z něj zhubnu, nebo jej nikdy už nepoužiji. 

Když jsem přišel z nákupů a se svým novým outfitem

Tak atraktivní...
Jakmile nastal onen obávaný den maturitní plesu, pomáhal jsem připravovat sál a vyzdobovat chodby. Bylo mi líto, že na chodbách jsem neměl ani jednu fotečku, kde jsem byl já. Asi to mělo dobrý důvod – já bych spíše lidi odpuzoval. Naposledy jsme sjeli předtančení, nástup a půlnočko a rozešli jsme se domů, abychom se připravili na galavečer. Musím konstatovat, že jsem vypadal celkem dobře, tedy až na moje vlasy. Mé drahé vlásky dopadly tak, jak jsem nechtěl – místo rozcuchaných a lesklých vlasků jsem měl... nelesklý, nerozcuchaný a nějak divně stvořený účes. Kdybych to měl nějak pojmenovat, nazval bych to "parodie na skunka". Jediný detail byl, že jsem nesmrděl a že jsem neměl dvoubarevnou hlavu. 

O nezapomenutelné předmaturitní party

Náš maturitní ples oficiálně začal v 19:30. V tu dobu se otevřely dveře kulturního centra a začali vcházet první návštěvníci. I když jsem věděl, že nikdo z mé rodiny nedorazí (ani jsem to nečekal), věděl jsem, že jako má společnice má přijít má nejlepší friend Janča a jako bonus se dostavil můj starý známý ze základky David. Představoval jsem si, že celý večer budu s Jančou, ale David se pořád kolem nás motal. Ještě líp jsem si představoval, že si zatancuji s mými school friends Lukášem a Pepou, ale ti měli spoustu práce s jejich rodinami. Škoda, tancoval jsem s Jančou a Davidem. I tak mohu být rád, že jsem s někým trsal. 

Kamarád David, má maličkost a má nejlepší kamarádka Janča

Ale abych šel popořádku...

Před vstupem se prodávaly maturitní noviny za neuvěřitelných 50 Kč. Chtěl jsem si také nějaké koupit, ale má peněženka odpočívala daleko ode mě a já jsem nechtěl lítat sem a tam. Tyto maturitní noviny obsahují fotky celé naší třídy, naše zájmy, koníčky, oblíbené citáty apod. Tytéž věci hlásal i náš moderátor při šerpování. Mrzí mě, že žádné noviny nemám. Byla by to skvělá vzpomínka na tento ples a naši třídu. 



Jakmile se sál zaplnil, maturitní ples oficiálně začal. Na plátno se pustilo maturitní video, na kterém jsme pracovali jíž dříve a o kterém jsem se zmínil v TOMTO reportu, následující našim prvním kouskem – předtančením. Řeknu vám, tancovat v záři reflektorů, v huňatém svetru a při vydýchaném vzduchu, je vážně horor! Nejenže se pomalu rovnoměrně pečete, nemůžete i dýchat! Jakmile jsme svůj kousek odtančili, odpochodovali jsme do šatny, kde jsme měli pouhých dvacet minut na převléknutí do společenských hábitů (rozuměj do sak). Šílej jsem, když jsem se oblékal. Doma mi příprava na bleskurychlé obléknutí do celého hábitu trvala půl hodiny. Měli jsme všichni štěstí, že nám pomáhala místní velitelka Katka a naše třídní učitelka a byl jsem rád, když jsem viděl, že víc jak půlka třídy neumí zavázat kravatu. Rozlilo se ve mně takové teplo... Potichu jsem rozkřikoval: „já umím zavázat kravatu a ty ne-e! Heč! Nepomůžu ti! Karma! “ 
Já v mém sexy svetříku

Jak celým kumbálem vládl velký spěch a panikaření, většina věcí se ztratila nebo je někdo "omylem" odcizil. Po řádném zkontrolování od učitelky a Katky, zda-li vypadáme dobře, jsme se dali do akce! Každá skupina do jiných dveří, připravit se a-a nástup! Každý člověk vycházel z odlišného rohu místnosti tancující na hudbu a následujícím až egoistickým move. Jakmile jsme všichni došli na svá místa, začali jsme tancovat. Tento kousek dopadl trochu hůře než předtančení, nicméně Katka byla na nás pyšná. Jak jsem již psal, závěr nástupu jsem podělal, ale byl jsem uklidněn, že choreografii nikdo kromě nás nezná, a tak to nevadí. Omyl, mně to ale vadí! Nikdy nezapomenu, že jsem měl udělat něco jiného... Teď se s tím budu trápit až do důchodu.

Šlo to celkem rychle. Následovala volná zábava, tj. tancování, tombola, soutěže a půlnoční překvapení, při kterém tancovali snad všichni. I ti, kteří se do půlnočka nezapojili. 

V tombole byly i knihy o tom, jak se stát sexuálním bohem. No, neberte to!

Za pomocí alkoholu jsem se dobře pobavil a na malý moment jsem zapomněl na události, které budou zanedlouho následovat – maturitu. To, jak jsem se zlinkoval a kdo mě zlinkoval raději zveřejňovat nebudu, nicméně jsem happy, že si mohu teď s jedním našim učitelem tykat, i když se spolu prakticky vůbec nebavíme. Během onoho večera jsem se naučil i lehce tancovat. Ano, sud který se zapřísáhl, že nikdy tancovat nebude, tancoval. Bylo to spíš takové pokyvování ze strany na stranu. Jako když jste na lodi. Co jsem měl taky se svými boky dělat? Víc parády s nimi nenadělám. Snažil jsem se, abych Janče neudělal z prstů na nohách placky. Celkem mi to šlo, a to není všechno! Přítelkyně taťky mého nejlepšího kamaráda mě vyzvala k tanci. Mě! Věříte tomu? 

Hlavním bubeníkem byl méďa Edward - spešl cena v tombole

Temnými chvílemi celého večera bylo, že jsem si pořád narovnával šerpu, a to mě občas štvalo. Ano, mohl jsem si ji sundat, ale zaslechl jsem jednu tradici, která zní: „sundáš-li před půlnocí šerpu, neodmaturuješ. “ A jelikož chci maturitu udělat, věřil jsem tomu. Když maturitní ples skončil, uklízeli jsme. Vlastně já ne, neboť jsem se lehce zakecal s našim učitelem na počítačové sítě a probral s ním otázky života a smrti. Doslova. 😁

Když jsem přišel domů, ve dvě hodiny ráno, bylo mi blbě. Měl jsem tolik energie, abych se umyl a zalehl. Znáte to, žaludeční potíže po party. Po party, kde smícháte tolik drinků, že se divíte, kolik jste toho vlastně vypili.

Pomaturitním choroboxem

Bylo štěstí, že po našem maturitním plese následovaly týdenní jarní prázdniny. Měl jsem v plánu si je užít, jak jen to jde. Odpočinout si, až bych se vznášel. Bohužel k mému štěstí jsem dostal ošklivou chřipajznu, kterou jsem celý týden proležel doma a i ten následující, takže mám ve škole absenci vysokou jak kráva. To mám kliku, co? Poslední prázdniny a já je proležím doma s hroznou nemocí. Mně prostě není dáno, abych si užil klid. Aby mi vyšly věci tak, jak je náplanuju. To by bylo až nevídaný zázrak, kdyby mi něco jednou vyšlo. Svůj čas jsem však nezabíjel jen tak. Pracoval jsem na maturitních okruzích a učil se čtenářské deníky, ze kterých maturuji. Snad dostanu nějaké super jedničky. A kdyby naše mrs. tíčr známkovala i s hvězdičkami, určitě bych hvězdičku dostal. 



To by bylo vše k událostem z měsíce února. Jak jsem psal, důležitým eventem byl hlavně náš maturitní ples, který jsem si náramně užil. Věřím, že kdyby na blízku nebyla moje kamarádka, mojí společnicí na celý večer by byla flaška nějakého tvrdého alkoholu. Spíše by těch společnic bylo více. Aspoň bych mezi lidi dočasně zapadl. Alkohol se mnou dělá divy. I když vím, co patrně přinese měsíc březen, jsem zvědav, co se bude dít. O maturitních zkouškách, které pomalu bijí na dveře, netřeba povídat – to se skutečně psychicky sesypu. 

Celá naše třída. Já jsem ten vzadu - se zelenými brýlemi. Rafinovaně skryt.

0 komentářů:

Okomentovat