7. 7. 2018

Povinná výbava (ne)pražáka


V momentě, kdy naše silniční loď jménem autobus se mnou a mou kamarádkou na palubě překročila hranice oné slavné Prahy – matky všech měst, prakticky okamžitě jsme se začali označovat jako "nepražáci". Několik tripů do tohoto slavného města jsem již podstoupil; buď sám nebo s někým. Pokaždé to bylo stejné. Během svého kratičkého pobytu v tomto městě jsem byl nucen využít minimálně pět věcí, které vám – lidem, jenž jsou také nepražáci, v tomto článku krátce představím. Bez těchto věcí jste ztraceni. Ano, správně! Jakmile zjistíte absenci jedné z těchto věciček, jste naprosto v prd... šunce. V Praze se lze ztratit velmi snadno, pokud-li tam nemáte trvalé bydliště a nežijete tam x let. I to hledání správné cesty v neznámé a neobjevné džungli je snažší, než-li hledání správné cesty do určité ulice. Nuže, abych nepředbíhal událostem, které brzy nastanou, jakmile se dostanete o pár řádků níže, dovolte mi vám představit první předmět bez kterého se v naší milované Prague neobejdete.

  • Mobilní mobilák
Bez dobře nabitého chytrého mobilního telefonu neuděláte ani ránu. To vám garantuji. Nepovinná výbava vztahující se k telefonu je i powerbanka, ale tu si berou jen pokročilí lidé, kteří mají vynikajícího pamatováka, když se balí. To se mě bohužel netýká. Mobilní telefon s jakýmkoliv operačním systém, přístupu na internet a nainstalovanou aplikací map (ideálně online mapami) je to první a nejdůležitější, co byste měli mít u sebe. Ano, postmoderní lidé mohou používat staré papírové mapy. U nich je však jeden nedostatek – nemají GPS, takže snadno a rychle nezjistíte, kde se právě nacházíte. Jakmile vyluštíte vaši současnou pozici a směr na nejbližší metro, je už večer. Ó ano, mobil překypující internetovými daty a zapnutým praktickým nástrojem zvaným "Global Positioning Systém", zkráceně GPS je věc, která je pro váš trip nezbytná.

Kdyby nebylo mého chytrého mobilu a nabitým datovým balíčkem, jsem si jist, že bychom v Praze bloudil dodnes.

21. 6. 2018

Jsem ještě bloger?


Pokud se chce člověk označovat za blogera, musí umět, a hlavně musí zvládnout napsat a publikovat určitý počet článků za měsíc. Je nad slunce jasné, že každý bloger či blogerka má nastavený svůj určitý počet článků, jenž musí během měsíce vydat; někdo může mít jeden článek, někdo pět a někdo třeba padesát. Důležité je, aby bloger byl aktivní a v nějakém časovém intervalu sypal články na svůj blog.

Mé minimum na tomto blogu byly 2-3 články za měsíc, nicméně jak čas plynul, začal jsem toto minimum zanedbávat. Nevím, co se přesně stalo – možná mě mánie blogování opustila tak jako trend fidget spinnerů opustil svět. Blogování mě v poslední době nebaví. Nebaví mě prakticky nic. Zřejmě jsem se dostal do životní fáze líné koaly; furt jen žeru, spím a zabíjím čas nedůležitými činnostmi. Blogování a celkově psaní mě bavilo – byl to celý můj svět. Co se stalo, že mě to opustilo? 

Zrození nové definice

Tato definice blogera platila a platí stále, nicméně nám přibyla další definice – bloger musí s někým spolupracovat a recenzovat kde co jako prodejná děvka, jinak oficiálně blogerem není. Je mi líto, jestli jsem se dotkl jistých dušiček, ale jak si pročítám své favorizované blogísky a blogy, u kterých by byl radši, kdyby byly pod virtuálními kytičkami, domnívám se, že je v dnešní době povinnost s někým spolupracovat a doporučovat různé šunty za mega ceny, aby se člověk mohl označovat za blogera. 

7. 6. 2018

Instagramová TOP 5 - #2



Když jsem se díval do archivu tohoto blogu, nemohl jsem uvěřit, že jsem zde sdílel jen prvních pět nejlepších fotek ze svého Instagramového profilu. Je to přímo šokující, jak jsem tuto kategorii zanedbal. Jelikož na tomto blogu dlouho nevyšel žádný článek, přicházím s další částí TOP 5 nejlepších fotek ze svého Insta-profilu.

Musím se přiznat, že když ze svého profilu vybírám z nejstarších fotek, je to pro mě jako návrat do minulosti. Přesně vím kdy, kde a proč jsem danou fotku vyfotil. Ke každé fotce mám vztah a občas se k ní vztahuje i nějaký příběh.

Poslední dobou si na svém Instagramovém profilu dávám opravdu záležet. Jelikož se v téměř všech návodech, jak udržovat svůj profil píše, že se má dodržovat téma, velikosti a barevné sladění fotek, musím se přiznat, že já na tohle nehraji. Na svůj profil nahrávám fotky, které se mi líbí, které stojí za to a u kterých si myslím, že jsou mé nejpovedenější, ačkoliv sem tam nahraji nějakou random fotečku z života, která nějakou úpravu podstoupí jen malinko.

Jelikož nechci tento úvod nijak protahovat, vybral jsem následujících dalších pět fotek ze svého profilu, kterými jsou…


THE WAY

Pokud mi paměť dobře slouží, tato fotka byla první, která si vysloužila větší množství srdíček, než kterákoliv předchozí jiná. Úprava nebyla moc složitá – pouze změna kontrastu a jasu. Dnes vím, že fotit proti slunci není dobrý nápad, nicméně u této fotky to vytváří dobrý efekt. 

30. 4. 2018

V posledním tažení - duben


A je to tady, dámy a pánové! Měsíc plný maturit, zkoušek a dalšího peklíčka, který si může student jen přát, právě utekl. Navzdory minulým měsícům mého pilného studia a zkoušek, tento měsíc utíkal ze všech nejpomaleji. O ano, duben je konečně fuč a s ním i první část maturitních zkoušek, resp. prvních dvou zkoušek. Prvních dvou nejtěžších zkoušek. Co měsíc duben přinesl, a jaké útrapy jsem prožil, se dočtete v tomto reportu. Máte-li zájem dozvědět se o tom, co naše třída s mou maličkostí zažila během měsíce dubna, pokračujte ve čtení.

Další díl Piráti z Karibiku během 90 minut!

Na samotném začátku dubna se konala písemná zkouška z češtiny – sloh. Zadání, jež jsme dostali, byly celkem těžká, ale vzhledem k tomu, že nejlehčím tématem bylo vypravování, většina třídy, a to včetně mě, sáhla po dokončení příběhu posádky lodě Černý orel, kde tato loď byla vážně poškozena díky nedávné bouři a vypořádání se s lodí pirátů, která se přibližovala. 

Upřímně, je mi líto, že své vypravování už nikdy neuvidím. Byla to ta nejlepší slohová práce, kterou jsem kdy napsal. Napsal jsem poutavé vypravování, kam jsem zasadil i pár otázek k zamyšlení, jež se týkají problematiky dnešní společnosti: problematiku s homosexuály, násilím apod. Navzdory faktu, že jsem popsal všech 8 stran papírů, jsem si jist, že nějaké pravopisné chyby by se v mé práci našly, nicméně doufám, že ze slohové části maturitní zkoušky projdu. Vytvořil jsem nápaditý a poutavý příběh plný akce a diplomacie. 


19. 4. 2018

Bezksichtové seznamky


Jakožto tvor zvídavý a velmi rád experimentující, jsem se rozhodl, že zabrousím do temných končin českého internetu, kde vládne černo-zelenými jedničkami a nulami nekonvenčnost a přetvářky a ochutnám trochu té zkaženosti, co tento svět nabízí. Ve skutečnosti jsem zkažený víc než rok staré jablíčko a je fakt, že jsem si dal jsem si cíl, že se polepším, ale řekněte, jak lze oddělit plíseň od zkaženého ovoce? A jaká je vlastně ta neřest, o které tu v hádankách tlachám? Seznamka. Ona seznamka pro zoufalé. Onen ráj pro úchyly! 

Přiznám se, že už v minulosti jsem si založil profil na bezpočtu seznamkách, jejichž účel má být nalézt pravé lásky, byť každá polovička bydlí na opačné straně naší milované maličké republiky nebo na opačném konci světa – znáte to, vzdálenost v lásce nehraje žádnou roli, což beru jako nesmysl, ale vždy jsem následující den od zaregistrování zapomněl, že jsem si nějaký profil zakládal. Vidíte to? Teenagerský Alzheimrer v praxi! A pokud jsem nějakou šťastnou náhodou nezapomněl, nevěnoval jsem těmto seznamkám žádnou aktivní pozornost, neboť jsem o nikoho nejevil zájem. Prostě takový ten forever alone, ale chtěný! 


Když vidím všude ty in-love páry, mé srdíčko nakazuje oné šedé mozkové kůře, abych se snažil také najít nějakou spřízněnou sušičku dušičku. Ehm, pravou lásku. Ne? Tak pravidelnou "lásku". Taky ne? Človíčka na jednu noc, no… To už by šlo. Prostě ten sexík tam musí být! Ale znáte to, když se sejde naděje a celoživotní smolař, vždy se to rovná nule. To však malinko předbíhám. Dovolte mi, abych vám v tomto článečku, který přímo překypuje mými životními zkušenostmi, které nikomu nic do života nedají, rozebral jednu problematiku seznamek, která mi "malinko" vadí. Jaj, když říkám malinko, myslím tím velice. Znáte to, ženské myšlení v mužském těle. Asi chyba biologického matrixu.


Vyhlédnout si kořist

Kdo kdy měl profil na seznamce, jistě mi dá zapravdu, že seznamky fungují podobně jako obchod s bílým masem. Smutná a uplakaná dušička, jejíchž život se rozpadá na malinkaté kousíčky si založí profil na seznamce, vybleskne se, hodí svou fotečQu na internet, napíše trilion informací o sobě, včetně toho, že hledá partnera na celý život, byť hledá partnera jen na sexík, někdo si onu kořist vyhlédne a skrz pár lichotivých zpráv si ji koupí.

To není představa, nýbrž realita a tvrdá! Pěkně tvrdá! Hledáte-li za slovem "tvrdá" skrytý význam, styďte se! Jste buďto zvrácený člověk, nebo jste prošpikování efektem seznamek skrz na skrz.

Kupodivu všech, existují i odrůdy lidí, kteří se svým ksichtíkem neradi chlubí, jak na veřejnosti, tak i na internetu (mezi ně patřím třeba já). Představte si člobrdu, který nemá obličej. Docela zarážející, nemyslíte? Jestliže váš profil skrývá, byť ošklivou fotku, máte nějakou šanci, naopak za předpokladu, že si rádi hrajete na nedobytného anonyma a s lidí si děláte loutky, a to vše probíhá bez vašeho ksichtíku online, jste beznadějný případ. Raději se běžte porozhlédnout po hrobečku. Já už si jeden vyhlédl, je na kopečku.

31. 3. 2018

V posledním tažení - březen


Je těsně před maturitami a pořadatelé onoho projektu, který jsem dost popsal v předešlých reportech, a do kterého naše třída byla nevědomky vtažena, si očividně myslí, že jsme natolik chytří a pracovití (kéž by to byla pravda), že se nepotřebuje učit na maturity, a tak nám během měsíce března byly vnuceny dvě exkurze. Během měsíce března jsme rovněž podstoupili exkurzi na úřad práce, a tak jsme o něco chytřejší, co se týče pracovního života, heč!

Je konec 3. měsíce a já jsem tu opět s pravidelnou zásobou novinek z událostí, které proběhly v rámci naší třídy během tohoto měsíce.

Úřadem protáhlý

Zhruba na začátku března naše třída podstoupila exkurzi na zdejší úřad práce. Očekával jsem nudné tlachání nějaké paní, která nám bude povídat, jak to na těch úřadech chodí, nicméně jsem neočekával, že tím přednášejícím budu i já. 
Celá exkurze se dělila na tři části: seznámení s úřadem práce, prezentace o tom, jak se stát policistou a co policie obnáší, hledání a získávání informací na vybrané téma a v neposlední řadě prezentace těchto získaných informací. Já a můj kamarád jsme si vybrali téma, ve kterém jsme měli za úkol získat co nejvíce informací o pracovní smlouvě a pracovní činnosti; co musí obsahovat taková smlouva, co by v ní nemělo být obsaženo apod. 
Naše spolupráce byla příkladná, avšak nedomyšlená – kamarád si povídal s paní, která nám předávala tyto informace, já si vše příkladně a svědomitě zapisoval a na závěr prezentoval. Poslední část – prezentování – byla pro mne nejhorší. Velmi nerad mluvím před lidmi. Vyhýbám se tomu, jak jen to jde, ale zde nebyla jiná možnost. Navzdory těmto útrapám, jsem rád, že jsem získal nějaké informace do života. Informace, které bych ve škole asi jen těžko získal. Rovněž jsem se dozvěděl něco o policii. Policistou nikdy nebudu, ale pro mé spolužáky a kamarády byla tato přednáška poučná. Dokonce dva moji kamarádi uvažují o nástupu k policii, a to měli jiné plány. Neberte to!

1. 3. 2018

Blog znovuzrozen


Vážení čtenáři a čtenářky tohoto blogu, 

prohlašuji, že tímto dnem – 1. března roku 2018 znova otevírám virtuální brány tohoto blogu, na kterém se poslední měsíc děly až nevídané věci.

Prohlašuji, že rekonstrukce blogu je dokončena a od tohoto magického dne je tento blog opět dostupný pro veřejnost. Ano, ti bystřejší čtenáři si určitě všimli, že na nějaký čas tento blog nebyl dostupný pro všetečné šmíráky. Nebylo to jen z důvodu, že nějaký anonymní člobrda se rozhodl, že si postaví pusu na špacír a poví o mém milovaném blogísku všem, co zná i nezná, včetně mých učitelů, ale také z důvodu rekonstrukce blogu. 

Správně, mé noční můry se naplnily a o tomto blogísku, který jsem chtěl ututlat před svým okolím, ví půlka školy, a to zejména učitelé. Byl jsem v šoku, když mi jeden z můj best friends forever pověděl o tom, že mám kolem sebe podrazáka. Byl jsem natolik v šoku, že jsem i prý i zmodral tak, že i Androriani ze Star Treku mi mohli závidět. Těším se na ten den, kdy se onoho podrázaka podám... 

Už je to dlouhá doba, co jsem chtěl kompletně předělat blog a konečně se tak stalo. Život nebude takový jako dřív. Dovolte mi vám představit všechny novinky a upgrady, které tento blog dostal.