9. 1. 2019

Zpověď koloběžky Mastera Pepíka


Být Masterem je těžká věc, a vyzpovídat chlapa je ještě těžší. Zejména, když se jedná o sportovního nadšence – tedy koloběžku. Je to úkol, který je snad ještě víc hard, než vyzpovídat nějakého egoistického kulturistu a odolat si sáhnout na jeho pekáč buchet, bicepsy a tricepsy, co má.

Za poskytnutí menší profesionální pomoci od blogerky Káji (znáte to, další TOP SECRET projekt) se naší redakci podařilo získat speciálně pro blog Vnitřní plamen rozhovor s doslova Masterem všech koloběžek! Račte se dozvědět něco ze života jedné koloběžky, která je nucena vést dva životy.

1. Ahoj koloběžko, můžeš se prosím představit našim čtenářům?
Čau všichni, jsem Master. Jsem Master všech koloběžek i se tak jmenuju. Hustý, co? Můj otrok Mára mi ale říká Pepo. Docela sad jméno, co? Heh, Mára si myslí, že já jsem jeho otrok – to ani za zlatého bludišťáka!

20. 12. 2018

Stalkuj mě i na Facebooku!



Někdy se stane, že se mi přihodí něco, čím se chci ostatním pochlubit. Někdy mě zase prolítne hlavou myšlenka, na kterou bych rád dostal nějaké reakce. Jindy zas potřebuji sdílet článek, ke kterému chci něco dodat. Do této chvíle jsem všechno psal na svůj PROFIL na Twitteru, nicméně zde svůj profil moc lidí z blogerského kruhu nemá, a proto jsem se rozhodl, že si vytvořím FACEBOOKOVOU STRÁNKU, kam budu psát různý zážitky ze svého života, myšlenky a rovněž zde budu sdílet veškerý nový obsah či změny týkající se tohoto blogu. 

A proto, jestli chcete být informování o jakýkoliv novinkách ohledně blogu, článků či čehokoliv, co se mi zajímavého přihodí, honem utíkejte na Facebook a dejte palec nahoru mé stránce. Nic vám pak neunikne. Za veškeré nové sledující budu rád. 



Co se týče Twitteru, zde budu taky aktivní, nicméně sem nebudu psát věci týkající se mého osobního života. Můj Twitter PROFIL bude plný takových těch work-things. 

Těším se na Vás na Facebooku!

Nezapomeňte mě sledovat i…

9. 12. 2018

Tam v té budoucnosti


Nebyl by to pořádný víkend, abych si nepustil alespoň jednu epizodu z řad mého oblíbeného Star Treku. Tento víkend to připadlo na sérii stanice Deep Space Nine (DS9). Mezi všemi těmi epizodami, jež se zabývají válkou mezi Federací a Dominionem, jsem našel jednu epizodu, která mi ze všech dílů nejvíce padla do oka – epizodu s názvem "Tam za těmi hvězdami". 

Tato epizoda poukazuje na černošského spisovatele Bennyho Russella, co si vysnil kapitána Benjamina Siska, který je kapitán již zmiňované stanice. Jelikož celý díl probíhá v Americe po 2. Světové válce a ve společnosti, která odvrhuje černochy a ženy, které píší, Benny Russell napíše povídku týkající se života kapitána vesmírné stanice, který je rovněž černoch. 


Všem členům redaktorského štábu časopisu, do kterého by ona povídka byla vytištěna se toto dílo velice líbí, nicméně vydavatel tohoto časopisu jej odmítne vydat, kvůli nedodržení obvyklých standardů. Všem je, nicméně, jasné, že číslo časopisu nevyjde kvůli standardu, nýbrž kvůli Bennově povídce. Když se Benny dozví, že jeho povídka nebude vytištěna, a že je z práce vyhozen a k tomu byl ještě předchozí den pozdě večer zmlácen policisty, psychicky se zhroutí. Celá epizoda končí tím, že reálný kapitán Benjamin Sisko hledí z okna, kde vidí odraz sám sebe, ale v Bennyho oblečení. 


Tento díl ve mně vždy zanechá spoustu otázek; vymyslel si kapitán Sisko Bennyho Russella nebo si Benny vymyslel kapitána Siska? Byl Benny Sisko reálný a měl vidinu budoucnosti? Oproti tomu je zde celá řada faktů – černoši byli skutečně odvrhováni společností – násilí, opovržené pohledy, otroctví apod. Je možné, že autoři různých článků a povídek tehdejších časopisů nebyli skutečně ti, za které je tehdejší společnost měla? Pointa této epizody Star Treku série DS9 je zcela jasná – averze společnosti vůči černošské rase. Je vskutku obdivuhodné, jak tato epizoda splývá s předchozími a následujícími epizodami této série Star Treku, navzdory tomu, jak je děj na hony vzdálený. Potyčky mezi Federací, Dominionem, Cardassiany nebo Makisty jsou v této epizodě svým způsobem také vykresleny, ale díky problémům na Zemi konce 20. století. 


Jsem rád, že dnešní společnost už není taková, byť v některých oblastech stále převládají rozdíly. Nicméně tato averze vůči černochům byla "pozměněna" v averzi vůči homosexuálům. Dle statistik, jež jsou snadno zjistitelné na internetu, je ve společnosti více "gay-friendly" lidí než obyčejných homofobů, ale ptám se – je to dost? Černoši a další lidé jiných ras byli do naší společnosti naprosto přijati. Sice to trvalo delší dobu, ale nakonec se povedlo. 

Dožijeme se dob, kdy gayové a lesby budou ve společnosti, a to všech lidí, na stejné úrovni jako my všichni ostatní? Kdy se budou moci veřejně ve společnosti svobodně držet za ruce a líbat se bez opovržených pohledů? Kdy budou bráni jako normální lidé bez ohledu na jejich orientaci či barvu kůže?

23. 11. 2018

Fight s bordelem


Mám rád uklízení, ale jen takové, kdy lítám po baráku s vysavačem v ruce a provádím masakr pavouků a jiné havěti zamořující tento svět. Jasně, jsem vrahoun malých tvorů s nulovou obranou. Věřte mi však, že tito pavoučci poutníčci, kteří si tak vesele visí na pavučinách v rozích pokoje nejsou zas tak bezbranní – rozhodně není nic příjemného, když po vás v noci začne lézt onen mnohohnátový poutníček, nebo když najde vaše ucho jako třetí díl světa a vleze vám do něj. Běžné "skříňkové" uklízení moc v lásce nemám, a to z důvodu, že musím všechny věci vyndat ze svých úložných prostor a provést jejich inventuru. Jsem nucen se rozloučit s předměty, co neviděli světlo světa celé měsíce a utřít ten prach, co z neznámého důvodu vznikl i na těch místech, jež jsou neustále skryty. 

Svůj styl uklízení skříněk a další míst, kde pěstuji nové formy života, rozděluji do několika fází. Snad právě díky těmto fázím strávím uklízením až několik hodin. Beru to však pozitivně – zabíjím čas, který bych jinak strávil bezmyšlenkovitým brouzdáním po internetu. Pojďme se společně vydat na cestu, kde poodhalíme (h)různá tajemství mého stylu uklízení!

1. „Vždyť tu žádnej bordel není!“

Když usoudím, že je ideální čas udělat generální úklid pokoje, něco ve mně mi naopak říká, že v mém pokoji až takový nepořádek není a ta plíseň, co roste v rohu je jen nová forma života, a já jakožto správný důstojník Hvězdné flotily mám tu povinnost ji nechat vyvinout. Pomalu se začínám loučit s prachovkou, koštětem a hadrem, když v tom do pokoje vráží královna všeho pořádku, bojovnice proti chaosu a bordelu – matka. Z mého loučení se s úklidovými pomůckami se náhle stává nepřátelské setkání. Loučení a opětovné setkání v tomto případě nabírá zcela jinou perspektivu. Abych dostal veškerý komfort, který bydlení v bytě s rodiči přináší, musím se pustit do uklízení. To je tak... bléé! Má "drahá" matička umí být pěkně velká vyděračka, když je v ráži. 

Přímo teatrální příchod do pokoje

11. 11. 2018

O metro-lidech


Miluji jízdy hromadnou dopravou, zejména pak metrem. Kromě rychlé jízdy, kterou si užívám ze všeho nejvíc dívajíc se z okna na černočerné tunely, zde také potkám různá individua, na které nenarážím až tak často. Snad právě z důvodu, že mé obydlí je v malém Zapadákově. To nejlepší mě však čeká při největších špičkách – ráno a večer. Ráno se začíná prázdnou soupravou, která se postupně zaplňuje až k prasknutí. Večer vycházejí na světlo světa i ta nejzáludnější individua vůbec. Při těchto špičkách si v metru mají všichni tak nějak blíž, nemyslíte? Velmi živě si vzpomínám na jednu jízdu, kdy souprava byla plná k prasknutí a dovnitř stále lezli další a další lidé. V momentě, kdy všichni vystupovali, celá situace připomínala jako když vypouštíte vodu z vany. Být bohem nebo duchem, a sledovat to hezky shora, celá situace by byla poměrně komická. 

Jelikož mě Praha pomalu asimiluje na pražáka (fanoušci Star Treku pochopí), myslím, že jsem již dostatečně zralý, abych na svůj blogísek vypsal různé druhy opů, se kterými jsem se během jízd metrem dostal až do nebezpečně blízkého kontaktu. Nějaké osobní a intimní zóny, které člověk má mít, nám v tomto případě hezky zdaleka mávají. Pojďme si společně projet nejrůznější druhy individuí, co se v Pražském metru vyskytují. 

pápá intimním zónám

 

Navoněná na týden

V momentě, kdy nastoupíte do metra, se stáváte součástí kolektivního smradu. Lidé, kteří jsou kolem vás vydávají různé pachy, a to zrovna nemyslím obyčejné prdíky. Objevují se zde ďáblice (říkejme jim ženy), jež jsou svými voňavkami nasmraděné na týden nebo muži, kteří zrovna zdolali brutální štafetu a neměli čas svůj pach zkrotit nějakým deodorantem. Pak jsou zde individua, co neviděla sprchu celé týdny či měsíce. V této malé válce pachů kolem vás se tiše modlíte k božímu zázraku a neustále počítáte zbývající stanice k vašemu cíli. 


4. 11. 2018

Radši si hraju sám!


Minecraft je nejpopulárnější počítačová a konzolová hra po celém světě. Umožňuje hráči rozvíjet svou představivost a celkově svou kreativitu pomocí kostiček. Přes den stavíte, v noci bojujete – je-li to nutné. Já osobně jsem Minecraft hrával a přiznám se, že si jej občas zahraji. Tato hra nemá konce. Ano, můžete zabít legendárního draka z Endu, ale můžete i nadále pokračovat se stavěním mega-epických staveb.

Jednou ze specialitek této hry je ta, že můžete v této hře poznávat dobrodružství i s přáteli, tudíž můžete hrát tzv. "v multiplayeru". Mnoho hráčů spíše chodí na veřejné servery, kde staví v neznámém prostředí, na neznámém serveru a mezi neznámými lidmi. Může to být lákavé, ale já osobně jsem radši hrál a hraji v "singleplayeru". Je to mnohonásobně lepší, než riskovat různá nedorozumění či být rozzlobený z rozbitých staveb, co zničili ostatní hráči. Sice tím ztratím pár výhod, které multiplayer nabízí, nicméně tyto výhody kompenzuje kouzlo a krása singleplayeru. Pojďme si společně o výhodách singleplayeru povídat.

  • Bez chaosu
Jak už jsem říkal, v singleplayeru se nemusíte vztekat nad sprostými chuligány, kteří vám rozbili vaše drahocenné stavby. Rovněž zde nenacházíte nedotěžené stromy nebo zničené biomy od ostatních hráčů. No, není to nádherný pohled na nerozgriefovaný svět? 

21. 10. 2018

Jak se princ koloběžka učil jezdit


,,Cože? Koloběžectví je skvělý způsob, jak zhubnout? No, tak to ji musím nutně mít!"

Takhle jsem reagoval, když jsem se dozvěděl, že koloběžku má dnes kde kdo a je to skvělý nástroj pro nesportovce jako jsem já. Nikdy jsem ve sportu nevynikal. Vždy, jsem obsazoval poslední místo v tabulce našeho pana tělocvikáře při jakékoliv disciplíně na hodinách tělocviku. Vlastně jsem levej ve skoro všech sportech, co existují. Když jsem se dozvěděl, že mé drahé vzdálené kamarádky Kája a Brambora mají koloběžky taky a jak moc je vychvalují do nebe, rozhodl jsem se, že se připojím do tohoto dívčího klubu, kde budu imaginárně zastupovat mužský druh. 

Trvalo měsíc, než jsem si vybral parádní koloběžku. Další měsíc jsem strávil úvahami nad tím, zda-li je pro mě dostatečná a konzultacemi s již zmiňovanou Kájou a Bárou. A pak se to najednou stalo – byl jsem v internetovém obchodě a klikl jsem na tlačítko "objednat". Už nebylo cesty zpět. Koupil jsem si úžasnou koloběžku Master 26-20 v mé oblíbené barevné kombinaci černo-zelené. Byla mi doporučena Kostka, ale jelikož má finanční situace nebyla zrovna růžová a já jsem nutně chtěl koloběžku, rozhodl jsem se pro tuhle. Původní plán byl, že si po výplatě koupím Sulov Fusion 26-20, ale nakonec mi nějaký hlas říkal, že si mám koupit Mastera. Domnívám se, že to byl hlas Boží.

Koloběžka za tři dny přišla spolu s mým novým vysavačem a já se nestačil divit nad velikostí krabice a dílů v jejích útrobách. Znáte ten pocit, když máte radost z nového vysavače? 

Fotka z MyStories na Instagramu

Rodinný příslušník mi pomohl se sestavením a o dva dny později konečně stála. Po pečlivém prostudování veškerých chytrých knih a příruček jsem se dozvěděl nemilou věc – musím mít helmu, světla, odrazky a další blbinky, co použiji maximálně jednou a pak mi budou zahřívat místo v zapadlé a zapomenuté skříňce. Měl jsem štěstí – ještě ten den měli slevu v Tescu, a tak jsem rozmáčkl několik much jednou bankovkou. Ve slevě jsem koupil helmu, zámek a světla, co mi nešla nainstalovat. Nakonec jsem s těmito světly uzavřel mírovou dohodu a najednou to šlo – náhle se nechala nainstalovat. Nebýt této dohody, patrně bych ještě dnes louskal způsob, jak je na mou černo-zelenou lásku nainstalovat. Ou, to zní trochu rasisticky.