9. 1. 2019

Zpověď koloběžky Mastera Pepíka


Být Masterem je těžká věc, a vyzpovídat chlapa je ještě těžší. Zejména, když se jedná o sportovního nadšence – tedy koloběžku. Je to úkol, který je snad ještě víc hard, než vyzpovídat nějakého egoistického kulturistu a odolat si sáhnout na jeho pekáč buchet, bicepsy a tricepsy, co má.

Za poskytnutí menší profesionální pomoci od blogerky Káji (znáte to, další TOP SECRET projekt) se naší redakci podařilo získat speciálně pro blog Vnitřní plamen rozhovor s doslova Masterem všech koloběžek! Račte se dozvědět něco ze života jedné koloběžky, která je nucena vést dva životy.

1. Ahoj koloběžko, můžeš se prosím představit našim čtenářům?
Čau všichni, jsem Master. Jsem Master všech koloběžek i se tak jmenuju. Hustý, co? Můj otrok Mára mi ale říká Pepo. Docela sad jméno, co? Heh, Mára si myslí, že já jsem jeho otrok – to ani za zlatého bludišťáka!



2. Pověz nám, Pepo, kdypak si byl Márovi svěřen a kdy proběhlo mezi vámi první zajiskření?
Pche! Říkáš to jako kdybychom měli mezi sebou nějaký vztah! Maruš jsem byl doslova vražen na jeho hruď 17. srpna 2018. To jsem byl ještě schovanej v lůně krabice. O týden později jsme už rozjeli nějakou tu akcičku.

3. Pochlub se, kde odpočíváš, když si zrovna s Márou neužíváte.
Většinu času visím v kolárně s ostatními koly. Jsem zde ale unikát – v této kolárně jsem jedinou koloběžkou, heč! Jelikož Maruš cestuje mezi baráky sem a tam, někdy jsem v kolárně a někdy zase hezky v teple na chodbě Márova domu, kde občasně ouřaduje. Jo a už jsem se pochlubil, že stojím naproti koupelně, kde je i kotel? Je to příjemné. Občas sleduji ten plamínek v tom kotli.

4. Chovají se k tobě cizí kola v této kolárně hezky, když jsi tam jedinej svého druhu?
Ale jo. Občas drbeme své majitele. Jako staré báby. Někteří naši páni jsou pěkně tuční a těžcí. Mára je exemplární příklad. S některými koly si ale nepadnu, a jelikož jsem zde králem salonu jen já, tato kola se musí držet v ústraní a držet hubu. Jsem to ale divoch!

5. Kampak nejčastěji cestuješ? Užíváš si jízdu?
Vzhledem k tomu, že Mára nemá koule na to, aby se mnou jel i mimo město, většinou jezdíme jen po městě nebo po nějaký cyklostezkách. Nic zajímavého. Když je ale Mára nasranej, jízda s ním je mnohem lepší. Vydrží hodně, předhání cyklisty, které spatří a mohu-li to prásknout, občas při jízdě i řve jako lev. Je to strašně hot.

6. A jezdíš nejradši ve tmě nebo za světla?
Já s Márou nejčastěji jezdíme k večeru nebo rovnou večer za tmy. Nikdo nikde není a my si spolu můžeme užít kopec srandy. Zvlášť, když je rozzlobenej. Pustí si bez sluchátek na maximum evil hudbu a šlape jak o život. V jeho očích je vždy takový plamen, že kdyby se mu někdo postavil, jistě by vyhrál. Já, jakožto jeho… prostředek potěšení si to užívám s ním.

Zdroj: Instagram
7. S jakými módními doplňky většinou jezdíš?
Módními doplňky? Na svém krásném zeleno-černém těle mám nejčastěji světla, která na mě Mára voperoval, dále flašku s vodou a zámek a něco kulatého a ostrého, co může plně identifikovat jen Maruna. Občas mě to škrábe lak!

8. Přeješ si do budoucna nějaké další hračky?
Do své výbavy bych rád zvonek, košíček, tachometr a nějakej držák na mobil, protože mě už nebaví furt zastavovat, aby si Mára mohl pustit nějakej jinej song, nebo přehodit na jinej playlist. Věděli jste, že když je Mára v ráži, občas si i zpívá? Je to jako kdyby někdo mučil kočku – strašný!

9. Chceš se někdy zúčastnit závodu?
Mě a Maruš to už napadlo, ale nevím, jestli na to máme oba dva koule…

10. Už jsi měl někdy nějakou bolístku?
Jsem velkej, těžkej a krásnej! No jasně, že jsem měl už nějakej ten šrám! Jak už jsem říkal, většinou mě škrábe ta kulatá věc, ale jednou to Mára se mnou vpálil do nějakého auta. Chudák já a auto. Ztratil jsem zadní světlo a lak onoho auta byl dost poškrábanej. Pokud jde o Marunu, naříkal si, že měl vyvrknutej kotník, ale tomu moc nevěřím – ve svých studentských letech byl prý velkej simulant. To já ale nemohu na 100% vědět, v té době jsem byl ještě na houbách.

11. Nepřemýšlel si někdy o rozjetí vlastního profilu na Instagramu?
Vzhledem k tomu, že mě Mára fotí skoro furt, když spolu někam vyjedeme na divokej výlet, tak ano, napadlo mě to. Tato představa se mi ale nelíbí. Víc se mi ale líbí myšlenka rozjetí svého vlastního kanálu, kde by byla naše závodní videa! Jen si to představ, drahej hubeňoure, na tom kanále by bylo tucet kompilací, kde bych závodil, kde bych kroutil svůj ladnej zadek, kde bych vystavoval svůj úžasnej předek! Jooo, to chci! Teď jen překecat toho debila, co na mě furt jezdí.

Zdroj: Instagram
12. Co si myslíš o Márovi? Chová se k tobě hezky?
Od prvního dne, kdy jsme se poprvé uviděli máme k sobě nějaké divné pouto. Rozumíme si však a jsme dobře sladění. Nicméně si občas říkám, že by mohl něco na mě i shodit. Za tu dobu, co spolu jezdíme se mi zdá, že je spíš víc a víc těžší… Oba dva jsme skoro stejné povahy – ve dne slušňáci, v noci bad guys.

13. Vadí ti, když tě Mára skoro každý den fotí a strká tvoje fotečky na jeho Instagram?
Hele, ani ne. Aspoň mi zvyšuje popularitu a chlubí se, jakého chlapáka si ten kluk našel. Tedy mou maličkost!

14. Už si na tobě užil i někdo jiný než Mára?
Ačkoliv to nerad přiznávám, tak ano. Mára o tom ví a moc ho to nepotěšilo. Stála na mě jeho matka, a to ještě proti mé vůli. Tedy, řeknu vám, ta ženská je jako slon. Skoro mě zničila! Jinak jsem věrnej svými Marečkovi.

15. Co bys dělal, kdyby si Mára nabrnknul jinou kolobrndu?
Ze začátku bych byl samozřejmě nasranej, ale věřím tomu, že by mě taky někdy vytáhl ven a znovu si na mě užil. Přeci jen, jsem jeho první. Na prvního se nezapomíná. Je to jako s jeho první přítelkyní. Dnes už má s nějakým týpkem dítě. Aspoň tak mi to řekl Mára při jedné naší divoké jízdě, která byla snad ještě brutálnější než obvykle. Asi ta zloba…


Za redakci blogu Vnitřní plamen vřele děkuji koloběžce Pupíkovi Masterovi za rozhovor a rovněž i blogerce Káje, jejíchž pomoc při tvorbě rozhovoru a vůbec tomuto nápadu na rozhovor byla nedocenitelná. Přejeme hodně štěstí a zdraví do roku 2019 a ať už to šlape.

Imaginární redakce Vnitřního plamene

A co vy?
Máte koloběžku?
Jak často na ní jezdíte? Užíváte si jízdu? Máte na ní nějaké hezké vzpomínky? 


Čtěte také: 

2 komentáře:

  1. Čekání se vyplatilo! Master Pepík je sympatický týpek.
    A ta úvodka je dokonalá. Jen se nedivím, že jsi budil pozornost okolí. :D

    OdpovědětVymazat
  2. Jé, to je prima, že máme každý jinou značku kolobky! :) Po Masterovi jsem taky pošilhávala, když jsem kupovala svou první kolobku. Ale nakonec jsem sáhla po Yedoo, tenkrát Four.
    K závodu: určitě jeďte! Člověk si nadává, má pocit, že umře, ale když dojede do cíle, najednou ho zaplaví pocit, jaký jaktěživ nezažil (teda pokud jsi jako já z těch, kdo byli v tělocviku za mimoně). Prostě víš, že jsi odjel závod, přežil jsi ho, zvládnul jsi to! A to je boží.
    Nuž, ať vám to s Masterem dupe! :)

    OdpovědětVymazat